MARIE A KOVÁŘ


Panenka Maria po světě chodila
Božího synáčka v životě nosila
Přišla ona přišla do jednoho města
Do jednoho města, kam ji vedla cesta

Vešla ona vešla k jednomu šenkýři
Šenkýříčku milý, dej mi nocleh tady
Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti
Ožralci tu pijí a kartáři hrají

Přišla ona přišla do jednej uličky
Do jednej uličky mezi kováříčky
Vešla ona vešla k jednomu kováři
Kováříčku milý, dej mi nocleh tady

Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti
Musíme, matičko, celou noc kovati
Můj milý kováři, co to tak kujete
Co to tak kujete a nenocujete

Kujeme, kujeme tři železné klíny
Aby mohli přibít Krista pána s nimi
Ona se ulekla, hned odtud utekla
Do jednoho chlíva, kde dobytek bývá

Přes práh překročila, syna porodila
Syna Jezukrista, sama panna čistá
Kovářova dcera na ráno běžela
Na ráno běžela, do chléva pohlédla

Kovářova dcero, podej mi dítěte
Podej mi dítěte, mého pacholete
Jakpak vám ho podám, vždyť ručiček nemám
Jenom ty berličky, co držím knížečky

Dotkni se hůlečky, dá ti pánbú ručky
Maličko se sehla, obě ruce měla
A domů běžela, rukama mávala
Má dceruško milá, kdes ty ruce vzala

Ach, táto, tatíčku, už se ten narodil
Už se ten narodil, co mé ruce stvořil
Dala mně jich dala ta ženička mladá
Ta ženička mladá, co nocleh žádala

Kdybych já byl věděl, že to matka boží
Byl bych jí dal ležet v novém bílém loži
Teď už nejsem hoden po té zemi chodit
Ale jsem já hoden do ohně mě hodit