Člověk je hmota na plnění rolí
Samota ničí ho, svoboda bolí
Výbuchům slunečním zaclání střecha
Vesmírná prázdnota do noci štěká

Jistota slíbená měsíční gáže
Hrdost mu dává, charakter maže

Člověk je role na plnění cílů
Nadšení stěhuje do prázdných sálů
Urážky, plivance sobě si střádá
Ponížen, pokořen pomoc si žádá

Člověk a nicotnost v krunýři zvyků
Radosti záhuba, pokledna vzlyků
Zahrada plevele, nezájmu míra
Ztracená ovce a zvrácená víra

Člověk, ta ochotná potrava vrahů
Zatížen svědomím necítí tíhu
Zrazen a zrazující v ďábelském kole
Bojí se vystoupit ze svojí role

Člověk, ta bestie s mou vlastní tváří
Lásku má v sobě a milost v něm hoří
Křišťálu stojí co čistoty model
V rodině Kainově má jméno Ábel