Asi tak sto tisíc let šutry ležely
A ke svému okolí dost lhostejný byly
Ušlo jim, že kousek jsou v poli brambory
A že člověk na práci vymyslel traktory
My moudří balvani
Ležíme na stráni
A všechno je nám jedno, nás čas nehoní
Vtom tu proběh sochař Mojmír
Balvan vzal, na záda hodil
Mysle na Magdalénu
Pěkně stavěnou pannu
Večer ji vysvleče
Do šutru vyteše
Na tomhle kameni
Ukážu své umění
To bude v městě překvapení

Mojmír mlčí, balvan vláčí ke svému domku
Vrh ho na dvůr, vzal si mundůr a do úst dýmku
Svléknul pannu na divanu, pak šutr přivalí
Kámen oživuje dlátem, jí údy kamenní
Och, příjemné není
Sochařské umění
Mám přece tolik kladů a s ním nic není
Mě svlékne, kámen ho zajímá
Ať si trhne, tak se nejedná
Šaty vzala
Mu vynadala
V bocích se zhoupla
A dveřma bouchla
To se Mojmír lek
Do palce se klep
A velmi hrubou nadávku řek

Nejsme žádní troškaři, my jsme sochaři
Perlík svižně pozdvihnu, pihu mám na tváři
Vlastním bolest, teď i kámen, jsem zamilován
Velkým sochařem budu já! Jsem od žen odmítán
Och, Magdaléno má
Jsi žena proradná
Udělám velké dílo, budeš pomatená
Až ho uzří jiné ženy
Mým umem budou přiomdleny
Budou tě proklínat
Jaks mohla zanechat
Muže tak cenného
Génia velkého
Nech toho kecání
Z balvanu zaduní
To není vůbec k poslouchání

Sochař Mojmír, pot ho polil, strnul úlekem
Šmajrápanno, šutr mluví, no to jsem popleten
V ruce dláto, kouká na to, tělo ho brní
A je to špatné znamení a Mojmír zkamení
Pošťák jde pro činži
V domku se rozhlíží
To jsem z toho blázen, není ani ve spíži
Nikde tu života není
Musím podat oznámení
Mojmír je v pánu
Nejspíš pro Magdalénu
Pouze tu zanechal
Sochu, co vytesal
Je to autoportrét
A na něm je vidět
Jak umělci musejí trpět

Ve městečku skandál byl kam se Mojmír ztratil
Pouze tu sochu zanechal, na níž se zpodobnil
Tak ji vzali a odnesli k panně Magdaléně
Do ložnice postavili, hned vedle skříně
Bílej jak sejra
Tupě vpřed vejrá
Magda myslí: Kámen, stud ji netejrá
To se soše zalíbilo
Než druhý den, co se stalo
Nejlepší kamarád
Měl Magdalénu rád
V ložnici se zouval
Soše se posmíval
Na sochu kabát dal
Mojmír dál tupě stál
Nebejt z šutru, snad by se rozplakal

Pak sochu vzali, zabalili, na půdu dali
Za čas ji dva sochaři na kámen koupili
Vzali dláto, půjdem na to, jeden se rozehnal
Ale než se dostal k ráně, Mojmír mu facku dal
Teď jsem tě poznal
Tys mi Magdu přebral
Sochař, co měl dláto, se k zemi sesypal
Druhý svižně křídla připnul
Protože ho Mojmír kopnul
Mojmír ven vyšel
Za Magdou kráčel
Hromově zavolal
Já jsem soka zdolal
Magda to zaslechla
Když vodu vážila
A s kýblem do studny přepadla

Tam na stráni šutr šutru tohle povídal
A ten kámen opodál se smíchem rozsypal
Náhodný geolog kolem v tom momentě šel
A nad tím, co uviděl, hluboce přemejšlel
Toť úkaz nevšední
Stojí za zkoumání
Druh eroze zvláštní
Zvětral na počkání
Zas tu ale proběh Mojmír
Třetí šutr na záda hodil
Cestou provaz motal
A ke krku vázal
Smutkem zajódloval
Do studny se vrhal
Ale Magda skvělá
Dole vodu vypila
Balvan svědek, v studni svatba byla

Na mostě zkrouceně stojí socha naštvaná
Mojmír, to je mistr, hleď Magdaléna jak živá
Jó, šutr zničil a vytrčil na kolemjdoucí
Chodci chodící v noci si mě pletou s opicí
Já socha nešťastná
Sochařem zneuctěná
Bejvala já balvan, balvan počestná
Teď za počasí nepřízně
Se mám stále tvářit svůdně
Vždyť je to ostuda
Kdejaký pobuda
Nestydatě vzhlíží
Kámen si prohlíží
Na proporcích ženy
Stojí dějiny
Bez ženy je pokrok nemožný