V moři tvé ruce tichým stiskem
do tvaru růže vykvetly
mušli taženoou žlutým pískem
na jemnou škvíru rozeply
tajemství noci, jasná perla
stříbrně vzácné oko orla
do těla radost vymodlí

Na konci nebe slunce padá
do propasti až za mořem
kde život v dávnu kořen hledá
přikrytý božským závojem
běl tvého těla slova píše
nad mořem opar čte jej tiše
elektrizujícím výbojem

Spletená těla v pěně vlny
dotyky vodou brzděné
v údivu sladkém jazyk slaný
oko dojetím zvlhčené
láska svým chtíčem tělo pruží
proniká, přijímá, v tichu krouží
na západ stisku zamčené

Bez konce věku, hloubky, plochy
moře dvě těla objímá
v mramoru bílé řecké sochy
krásou nahoty rozjímá
pohybem vlny chvíle žitá
v holosti bytí naze svatá
plodnosti pramen přijímá

Výbuchem v těle, v buňkách bouři
v krvi plaveném poselství
v rozkvetlé druhé ženské tváři
co má vždy pravost panenství
chvíle vzbuzená z ticha věčna
nenasytná a stále lačná
rozbíjí zámek tajemství