Po potopě Noe zbyl
On třech synů otcem byl
Sema, Chama, Jáfeta
Na obydlení světa

Sám pak zplodil Arfaxa
Arfaxův syn Sále
Zanechal nám Hebera
Heber Pelka, Pelek Réhu

Réha zplodil Sáruga
Když mu bylo třicet dva
Sárug zplodil Náchora
Ten nám zanechal Thárea

Tháreův syn Abrhám
Ajta, ajta, už jsme tam
Potom Izák tady je
O toho nám vlastně jde

Abrhám nutí služebníka svého
By ruku pod paži mu dal
V pozici té příčící se přirození jeho
Okamžitě přísahal

Služebníku bezejmenný, švarný
Ihned vyjdeš hledat děvčici
Kterou by náš Izák milovaný
Dosadil na svoji stolici

Služebník ten Iks byl beze jména
Vzal velbloudy a vypravil se pryč
S sebou vzal jen zlata lotůch deset
Prima boty, jeden dlouhej bič

Milník cesty ukázal mu Náchor
Přišla nutnost k Bohu modlit se
Tu vidí ňadra, vidí lýtka
Tohle děvče jistě nudí se

U studnice stojí dívka krásná
Hle, Bůh modlitby mu přání vyplnil
Vůkol ní an obratně se točí
V prospěch velbloudů ji oslovil

Jemu dá sůl dívka ta
Říkají jí Rebeka
Jsem dcera Bethuela
A s ním mě Melcha měla

Tvým velbloudům vodu dám
To tu ale povídám
Všechno bude v počestnosti
Nepomýšlej na hlouposti

A když slunce zapadlo
V kapse jí zlato hrkalo
Ruce zlatem obtížil
Teprv jí to vyklopil

Je to ale hloupý sluha, oči klopí
Manželka budeš Izákova
Stále ale pro sebe si šeptá
Jen jsem zvědav, jak se zachová

Na otázku, zda má doma slámu
Jestli u ní může přespat dnes
Odpověď hned dívtka na to dá mu
Dál to zpívat, slabostí bych kles

Ráno kohout všechny spáče budí
Ona nevyspalá, on unavený
A dívka se před ním trochu stydí
On má na rtech úsměv tajemný

Potom sluha poklady utratí
Rebeku na velblouda usadí
Před nimi je cesta příliš dlouhá
Doma odpočinek síly navrátí

Jak si takhle domů klidně jedou
Kráčí k nim po poli muž
Hele, támhle jde po poli Izák
Tak se obleč, teď tomu muži služ

Z toho jedno poučení plyne
Pro ženskou by sis měl chodit sám
Smysl písně domyslíte snadno
V našem státě není sluha dávno
Proto populace špatná je