Na slunci mezi hustou trávou
ve svahu kámen s bodláčím
pod modrobílou nebes slávou
se tiše k tobě otáčím
zde kapky potu na tvém těle
do dálky vzrostlá zeleň pole
nadechnout všechno nestačím

Krajinu tvoje nahé tělo
otvírá jako tajný vchod
a větru jakby záleželo
nám dělat šumný doprovod
prsty a dlaně, síla hlasu
a mír a nekonečně času
za loukou čisté říčky proud

Bez studu leží stará tráva
pod ostružinou schoulená
a všeho vzrůstu mocná slova
jsou horkem slunce řečena
pohyby těla, vášně vlny
prázdnota času, dotyk plný
do duše něžně vetřena

Když nahá těla v jemném klubku
rytmem srdce se opájí
a hledám v tobě dávnou hloubku
kde buňky život spojují
dvě těla sebou propletena
muž dává sílu, něžnost žena
z lásky se tiše radují