Nevím, co nutí mě k sobě slova skládat
Nevím, co táhne lidi slova poslouchat
Nevím, kdo hlídá, aby srdce bilo
Kdo má v moci zázrak aby tělo žilo

Za kterej konec vzít, odkudpak začít mám
Snažím se mnoho a pořád se nevyznám
Vždycky jsem překvapen, když začne nový den
Že jsem tu na světě, z toho jsem pomaten

Čekám, až na papír slova mi vypadnou
Ta, která nejpřesněji náladu vystihnou
Aby mi včerejšek pro zítřek chytily
Ať je zachováno, co bylo před chvílí

Tak, jak když dětičky hrají si na písku
Takové se mi zdá všecko, co vidím
Jeden hrabe tunel, druhý má bábovku
Třetí to ukradne, čtvrtý uteče s ním

Hrají si na krále, hrají si na sluhy
Znají pravidla hry a ta dodržují
Nemyslí na Boha, myslí na průběh hry
A kdo nejde s nima, toho vylučují

Dětičky usnuly, o světě nic neví
Já usnout nemohu a smutně tu sedím
Let je mi dvacet pět, nejde mi to do hlavy
Že život marný je, toho se teď bojím

Přece by stačilo maličko snažení
Laskavé slovo a lehounké uznání
Otevřít oči, zahnat podezírání
Dovolit hlavě jen laskavé myšlení

Řekli mi: Chlapečku, snad nejseš naivní
Uvědom si, ve které době žiješ
Hlava zdí neprojde, lidé tě pošpiní
V ústraní a v bídě a ve smutku zemřeš

Ach, to mi nevadí, že zemřu v ústraní
To je jen iluze, přec nás pojí hlína
Vlezte mi na záda, mám tu své poslání
Musím se ujistit, že život cenu má

Učit se usmívat, učit se radovat
Poznávat krásu a udržet si lásku
Ještě mám synáčka, toho chci vychovat
Boha tím potěšit a dožít se věku