NOVINOVÉ SLOUPY
hudba J. Hutka, text J. Hutka, 1976

Novinovým sloupem život vystavěný
Sloganová síla, deníkové ceny
Bezpohlavní věty rozum podvazují
Výběr informací zájem kruhu hájí
Čtenář tuší zradu, stydí se to přiznat
Úzkost duši svírá, jak se v tom však vyznat

Přibouchnuté dveře zevnitř čímsi drží
Vítr, i když duje, obzor nerozmlží
Gramaticky správná, nečitelná slova
Bezpředmětná šedost spektrum rozezpívá
Muži tuší zradu, jak se v tom však vyznat
Neúplatná čest a nebo schopnost prodat

Smutek ranní kávy, neustlaná postel
Rozespalé oči, domov jako hotel
Smutek ve škopíčku, lásky na mističku
Písek mezi zuby skřípe, vadí stisku
Ženy tuší zradu, chtěly se dát celé
Zbylo však jen málo - klečet u postele

Mlčící rodiče, s bázní vysvětlovat
Dokázali syny za obecnost prodat
Rozbuška puberty, trapnost, láska, touha
Podívej se: cesta - temná, křivá, dlouhá
Děti tuší zradu, neschopny se vyznat
Chtěly ruku podat, nabídli jim propast

Pouliční hesla masírují duši
Duše není proti, chce a věřit zkouší
Zatřpytla se v oku, se slzou odtekla
Cítila se slaně, po tváři se smekla
Tělo tuší zradu, krev ve víno kvasí
Dědičnost bez uzdy ostří drápků brousí

Svět lepených představ z televizních stínů
Novinový papír, strach a šelest týdnů
Iluzivní cíle, služba majetnosti
Neuctivost světa, kde jsme jenom hosti
Život tuší zradu sloupců novinových
Jež ho stvořily tím, že nevešel do nich

Průmyslový jazyk olíznul se mlsně
Zkrvavenou slinou navlhčil si dásně
Jako kruté božstvo živé z krve lidí
Vztyčen na otroctví křížem život světí
Kdosi poznal zradu, v básni začal křičet
V rotačkovém hluku není však křik slyšet