Bim bam, zní zvon z hloubi tůně zvonivé
Každej ji v sobě má, bába to dětem povídá
Tu příhodu z dávna, jak na zvon padla tíha
Moc velkej rozhled má
Teď na dně tůně vypráví
Vodník svědomí ho poslouchá
Píseň minula zpívá
Ten vodník vždy ve dne spí
Slunce hladinou prosvítá
Kdo z nás svědomí pod vodou nemá
Takhle zvon vypráví
Bim bam bim bam bim bam bim bam

Bim bam, zní zvon v hloubi tůně zvonivé
Jsme rudí, slunce zapadá, naše krev je rudá
Rudě zvon svítil, padal jen chvíli
Dobrou paměť děda má
Zvon se s věže podívá
Z okna kláštera zář oslnivá
Hranice plápolá
Srdce zvonu prudčej buší
Ale to už dnes nikdo neslyší
Jen slunce krvavé psaní mrakům posílá
Takhle zvon vypráví
Bim bam bim bam bim bam bim bam

Bim bam, zní zvon z hloubi tůně zvonivé
Jednou chlapec zpíval
Na dvě dřívka jak na housle k tomu hrál
Zpíval, že smí zpívat
O čem se jinak nesmí povídat
Zvon tak hlasitě zní
Zpíval co se tu skrývá
Krysa živé tělo ožírá
Je to blázen - Nikdo se nedívá
Za padajícími dveřmi pláčí
Ale hochovi na věži straší
Nic neslyšíte
To zvon hlomozí jak se kývá
Takhle zvon vypráví
Bim bam bim bam bim bam bim bam

Bim bam, povídá z výšky zvon kostelní
Je navštěvován ptáky světla
Jejich řečem rozumí
Někteří lidé také vidí
Jiní zas jen dole slyší
A to není radostný
A vítr škvírami fičí
A co neví, také nepoví
To prý jen klepy od vzduchu vymámí
A vzduch, ten všechno ví
Všechny nás objímá
A blázen vítr hanbu světu vytroubí
Takhle zvon vypráví
Bim bam bim bam bim bam bim bam

Bim bam, zní zvon v hloubi tůně zvonivé
Vzduch, ten všechno ví
A o našich činech vypráví Donese to nejdál, dál, než zvon v tůni
Ten jen v písničce zní
Lidé akorát říkají
Dej si pozor, buď opatrný Zazpívat se lidé bojí
A vzduch zní v tůni nebeské
Daleko daleko a věčně vždy
Až nebeské zvony zahlaholí Nebeské zvony zahlaholí
Bim bam bim bam…