O LIDECH, KTEŘÍ SI PŘISEDNOU hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1967
Přisedli si k tobě, k tvému stolu dva lidé Podívaj se nepřítomně na tebe Jestli máš volné místo
Možná, že se obíraj láskou Je taky možné, že z rozvodu jdou Nevěru si za chvíli vyčtou
Ve své mluvě jdou svou krajinou Z jejich očí vyčteš příběh Příběh lidí, kteří si přisednou
Na ulici se potkali, jen jdou na kafe si sednout O tobě si myslej, že seš blázen Nebo tě obdivujou
Možná, že k tobě dívka vzplane láskou Je též možné, že tě venku zabijou Zaslechneš slova že na výlet, že děti zloběj
Nebo že se zbláznil láskou Z jejich očí vyčteš příběh Příběh lidí, kteří si přisednou
Problémy světa je nezajímaj a nebo se o ně přou Poslouchali Svobodnou Evropu, slyšeli o nové knížce Nebo z galerie jdou
Možná, že před mládím prchnou Je též možné jít s úsudkem jak s teplou střechou V jejich očích vidíš všechno
Uvidíš také, jak je to s tebou Z jejich očí vyčteš příběh Příběh lidí, kteří si přisednou
Jsou to dva obyčejní lidé z milionu, blízko tebe jsou Pořádně si je prohlédni, ulice je pohltí Už nikdy nepřijdou
Možná, že včera byli zpití Je též možné, že jen nudu mlátí Příliš mnoho si toho berou s sebou
Když se zvedají a říkají nashledanou Z jejich očí vyčteš příběh Příběh lidí, kteří si přisednou