Depresivní oliheň
nemyslí už na Vídeň
jak tam žila stále v tanci
a jak krásní mladí Němci
pořád se jí dvořili
něžná slůvka šeptali

Potom jeden krasavec
též ji pozval na tanec
šeptal slova v divné řeči
mluvil jako by byl v křeči
řekl slovo zmrzlina
a to byla čeština

Láskou vzplála oliheň
zapomněla na Vídeň
za to ale platí draze
protože teď žije v Praze
začíná zas od píky
a musí jíst knedlíky

Denně vidí holoubka
krhavého Paroubka
a poslouchá z Hradu Klause
mluvit o národní touze
obličej má nakyslý
a vypráví nesmysly

Depresivní olihňí
hučí to jak ve výhni
Z Karlova mostu se vrhla
čtyři sochy s sebou strhla
k tomu dvanáct četníků
a šedesát zedníků

Dívám se za olihní
proč neplave ku Vídni
vyplavala z českých kotlin
za ocasem dráhu bublin
závidím té potvoře
ona plave na moře

K Americe pluje si
blýská se jí na časy
zbavila se Prahy Vídně
Politicky žije střídmě
s Němci, Čechy netančí
šťastně žije na ranči