Hrníčku plechový, nebuď tak smutný
Nikdo to nemá na světě moc snadný
Když tebe otloukaj, na plotně pálej
Tak po mně kamením příkazů házej

Řekli mi, že jsem tu abych jim zpíval
Abych jim do ucha pokrm nalíval
Slepounům do očí štěstí nakouzlil
Příjemnost probudil a duši zabil

Jseš jenom hrníček, na plotně sloužíš
Znásilněn k tomu, že pokrmy vaříš
Až jednou dosloužíš, smetí tě obejme
Mít stejný úděl není však přání mé

Vím, že jsem na světě na plotně zákonů
Že bych těm nahoře měl seknout poklonu
Klidně ať honějí holuby na střeše
Co do mě nalejou, na plotnu vyteče

Zajímá mě sluníčko a vlasy plandavý
A žádná poklička na hrnek plechový
A jestli chrání můj domeček jak stříška
Pak je to jenom má plechová držka