Den jiskrou na trávě zapálil ráno
Rosou se probudil, rozbalil svět
Louku si ustlalo podzimní seno
Jih k sobě obrací vlaštovčí let
Ubývá světla a jablka sládnou
Zralostí zahoří, pod stromem zhasnou

Údolí šije už záclonu spánku
Kopce se obouvaj do zimních bot
V krajině udělal rybník svou kaňku
A sahá poslepu do spodních vod
Ubývá světla a kořeny sílí
Po houbách plíseň les flekatě zabílí

Potok už shrabuje ze břehů listí
Klikatě v kořenech ztrácí se had
Křoviny ve větru stařecky chrastí
Do kostí krajiny, zahryz se hlad
Ubývá světla a kameny studí
Severní vítr už lišejník budí

Ražené ze zlata penízky slunce
Posbíral do síta borový les
Dubové listoví šeptá už tence
Poslední žaludské vynáší z es
Ubývá světla a na poli havran
Do temných myšlenek hluboce zabrán

Listy už popsané vážou se k zemi
Kroniku hniloby skládá si smrt
Na vše jsou svědkové jenomže němí
Podvečer o temno kotník si zvrt
Ubývá světla a na hroudách hlíny
Do dálky házejí stromy své stíny

Byl další zářez vryt do pažby roků
Stromy si rozsedly zas další kruh
Nikdo čas nezměří na řece toku
A domov na zemi je jako vzduch
Ubývá světla a přibývá noci
Život ti utíká i když ty sedíš v kleci

Loučení s krajinou, loučení s létem
Za zády propad se spálený most
Jaro si barvilo své tělo květem
Podzim už nahlodal hozenou kost
Ubývá světla a ubývá síly
Léto tu bylo však hřálo jen chvíli