Polední slunce se opírá o zemi
pak slepě horkostí zezhora padá
řítí se na louky, na skály na domy
v horách si v propastech ospale sedá

Stíny jsou zasněny v poledním oparu
únava v člověku prázdnotu hledá
návalem zalyká srdeční komoru
v oku se v závrati žilkuje rudá

Poledne horkostí zranilo čas
do hodin na stěně upadl spánek
utichly rybníky, utichl vánek
poledne zlomilo životu vaz

Traviny do žluta páleny horkostí
do hněda křiví se vzpřímené stromy
obloha uniká vybledlou modrostí
červenou spalují střechy své domy

Oči jsou od světla zavřeny bolestí
uši jen orchestr masařek slyší
hmat zavřel do křeče zpocené zápěstí
čichu se do nozder štiplavě práší

Žena se s odporem od muže odvrací
dítě dusí se a stařec chrápe
v muži se spálené svědomí převrací
stařena na kamnech po slepu tápe

Zvířata do prázdna duše své svazují
jazykem hýčkají zkaženou vodu
sraženy do stáda ve směšném postoji
zrozeny ve stínu lidského hladu