PRAMÍNEK
hudba Vl. Veit, text Z. Růžová, 1974


Stanu se pramínkem, co s nebe spadá
Pramínek k pramínku v řeku se skládá
Bílý a průzračný ze skály prýští
O sametový stůl dole se tříští

Uhání po mechu, mladý a mylný
Ve spěchu posbírá další a sílí

Stanu se rybičkou, zlatou a stříbrnou
Proplouvám kamením, rákosem, bystřinou
Mou cestu za světem objímá břeh
V slunečním třepotu po proudu i zpět

Jak vrbové proutí a tráva polehaná
Řeka se kroutí svou sílou vylekaná

Ve světě nenajdu tak tichý proud
Který mě pomalu nechává plout
Jak loďku z papíru, kus kůry na provázku
Podivnou náhodou dávat sebe v sázku

Do víru, do hloubky, zas na hladinu zpět
Uhýbat návnadám, řece podobný je svět