PRAMÍNEK hudba Vl. Veit, text Z. Růžová, 1974
Stanu se pramínkem, co s nebe spadá Pramínek k pramínku v řeku se skládá
Bílý a průzračný ze skály prýští O sametový stůl dole se tříští
Uhání po mechu, mladý a mylný Ve spěchu posbírá další a sílí
Stanu se rybičkou, zlatou a stříbrnou Proplouvám kamením, rákosem, bystřinou
Mou cestu za světem objímá břeh V slunečním třepotu po proudu i zpět
Jak vrbové proutí a tráva polehaná Řeka se kroutí svou sílou vylekaná
Ve světě nenajdu tak tichý proud Který mě pomalu nechává plout
Jak loďku z papíru, kus kůry na provázku Podivnou náhodou dávat sebe v sázku
Do víru, do hloubky, zas na hladinu zpět Uhýbat návnadám, řece podobný je svět
|