Čas života je času kouzelné zdání
Čas pravdy zase v čase k nalezení není
Kolik je lidí, tolik podob život má
Však člověk je do času a čas se měnívá
Zastav se hodino, budeme sklízet
Ať jasně vidím, jaká je úroda
Zda v chladu nevědomosti budu bídu držet
Anebo ze snahy upeču poznání chleba

Dobrá myšlenko, přijď s zastaveným zrcadlem
Ať mohu rozlišit mezi stínem a světlem
Jó, človíčku, tak snadné to zas není
Mysl je škatulka s malým prostorem k rozlišení
Tvá dětská hra na honěnou v ohrádce chápání
A ta ohrádka má dvoje vrátka
Čas daný od jednoho ke druhému zvonění
A ta doba je poměrně krátká

V bolestech matky zní první zvonění
A dítě zakřičí svůj zpěv zrození
Další premiéru sebe sama vesmír uvádí
On bude znovu zrozen v novém úhlu nového vidění
Nový člověk je nové vědomí nového středu všeho
A světa kolem se začne po svém chápat
A když dokáže uzřít něco zázračného
Zrodí se tím pro věčnost nový zázrak

Pevný bod ve vesmíru je a tím já jsem
A sám pro sebe jsem v něm jeho středem
Tady mám pevný bod a mohu vším pohnout
Mohu vesmír ze svého života ovládnout
Mohu být křovím, z nějž rostou nenávisti pruty
A z velikosti na mém plátně střep zbyl
Svět z mého místa vidění stal se pustý
Však mohu hnout jím, aby v mé mysli jasný byl

Toto bohatství mohu Stvořiteli darovat
Odměnou za to, že rozhodl Zemi lidmi obývat
Že stvořil Ženu, která může být matkou
Stvořil muže i jejich lásku sladkou
Stvořil světlo i oko, které ho vidí
Stvořil otázku i naději
Stvořil i co mysl nepochopí
Jak kosti nového života v ženě vzrůstají

Bylo řečeno, že v hloubi nás jediný život dýchá
Život vědomí, co klíčí z půdy ticha
Za rouškou mysli je jediná pravdy zář
Jediné světlo a jediná jeho zář
Teď zatím život pěti smysly poznávám
Jen jedněma očima vidím
Z horizontu sebe sama čas vnímám
Snad víc poznám, až druhé zvonění uslyším

Po tomto zvonění světlo rampy zhasíná
Světlo vědomí režisér osud zhasíná
A lidé okolo říkají: On už s námi není
Pohleďte, jak čas nás všechny lidi mění
Řeknou: Ach škoda tohoto života
Ale byla vyřčena pouze slova
Nikdo neví, zda repríza se nekoná
Jestli mé drama slov nezačne znova