|
ROKY V NEJLEPŠÍM UTNOU hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1967
Teď světla zhasnou, za chvíli půjdete domů spát Se vším rozejdem se jednou, cejtím se teď nějak sám
Jen loučení zbývá, nashledanou Vaše stíny se ve tmě rozplynou Jdem loučením jak pohádkou smutnou Roky v nejlepším utnou
Určitě tu s váma sedí lidi, se kterýma bych se chtěl znát Dlouhý večery divnejch řečí a po ránu se tomu začít smát
Jen loučení zbývá, lidi se potkaj Ráno je pohladí chladnou rukou A lidská nadšení ochabnou Roky v nejlepším utnou
Každej jistě víte, že zadarmo vám nezpívám Každej jistě víte, že pro někoho nezpívám rád
Jen loučení zbývá, jací lidi jsou Nakonec jen odejdou Vzpomínky se nám všem rozplynou Roky v nejlepším utnou
Snad tady sedí holka, kterou dávno znám Je tady příliš šero a tak ji nepoznávám
Jen loučení zbývá, jednu lásku nepoznám Kam lidi v životě jdou Někdy ani k sobě nedojdou Roky v nejlepším utnou
|