Přál bych si, aby den co přišel,
napřáhl ruku, otevřel dlaň
a já pak v jeho dlani našel
zoubek bílý, mrtvá je saň
neviditelná v lidských myslích
přesto tak žravá v městech kopcích,
které platíme strašnou daň

saň, která z lidí davy dělá
tisícihlavá v ulicích
nenávist, lež ji oživila
s křikem táhne po náměstích
vražda je jenom malé sousto
saň potřebuje velké gesto
když vraždit, tak po tisících

se srpem a kladivem přijde
poslední bitva o rovnost
i z vraždy pokrok lidstva vzejde
dobudem světlou budoucnost
pod rudou hvězdou, hrozbou smrti
třídní boj náš život drtí
pasák zla nikdy nemá dost

s hákovým křížem na rukávě
konečná řešení spustila
cikány, židy, děti žravě
plynem zabila, spálila
a v černé ideologii
děsivé jako klubko zmijí
přeživší strachem srovnala

rudá a černá, barvy zkázy
omamných hesel, obrazů
inkvizice ve spásné vizi
s krutou radostí vítězů
svět bude lepší, my to víme
když nepřátele vyhladíme
saň utrhla se z řetězů

A lhostejno pod jakým křížem
srpem anebo kladivem
svobodu, jako zvíře svážem
a provrtáme olovem
ta samá saň vždy v lidech zuří
a vše, co stojí, všechno zboří
a vidím ji zas za obzorem