Sen jak rána bičem prořízl se nocí
Do očí mi přibil obraz hřebem hrůzy
Vzpomínka jde krví, prostor pádem kácí
Slova beze smyslu do kůže se ztrácí

Natahuju ruku, křičím: Vypovídej
Žena zvedá závoj, vidím bílou závěj
Do všech ulic města vtéká olej z duhy
Dálka voní dechem ocelové stuhy

Někdo říká: Stehna, stehna, ta má pěkná
A když ráno vstane, kopřivou se meje
Odpovídám: Pohleď, mě tu nikdo nezná
Láska to je prostor, otrhaně vlaje

V Africe, tam ale lvi po trávě chodí
Hvězdy mají trny, růže už jen slzy
Racek zpívá ze sna, noc se deštěm budí
Vrátil ses, teď říkáš, vrátil příliš brzy