Pozdě teď, děvečko, pozdě teď lituješ
Ach, když už na rukou děťátko pěstuješ
Kdyby si, děvečko, vzpomněla zavčasu
Pokavad si měla ještě svoji krásu
Měla si, děvčátko, zamknout se v komoře
A nepouštět synka do svojeho lože
Ale tys pustila, slibům uvěřila
A přitom věneček zelený pozbyla
Nadarmo, děvečko, hážeš tím prstýnkem
Nikdy už nebude zeleným věnečkem
Byl pěkný zelený, ale teď je černý
Ach, jaké on došel škaredé proměny