Složitost těla a skalisek v pohoří
Zakrývá barevnost lidského citu
Láskou a mramorem v oku to zahoří
Barvy se rozsvítí v pradávném mýtu

Čas hněte krajinu, vodou ji omílá
Jak pentli rozvlní žulovou žílu
Momentku života po větru posílá
Otázku páčenou v nemístnou sílu

Koloběh bez konce v neznámém začátku
Domovsky rozšafně vodopád staví
V krajině zasekne sopečnou vývrtku
Lávou teď koráb svůj bouřlivě plaví

Vteřina života vědomím dohání
To co se propadlo nazpátek v prašnost
Co všechno bez míry vzdušně se naklání
Aby teď v člověku propukla radost

Vzdálenost pro smích a hloubka jen pro smutek
Velikost nápěv jen půlové noty
Peříčko zatíží olova zážitek
Prázdnota vyzpívá zděšení hmoty

A písek bez konce práší se na hory
Jen krok mu do hlíny úrodné chybí
Bez vláhy bez deště má suché pazoury
Neví nic o času, všechno však slíbí