Bosejma nohama po zemi chodím
Svý vlasy na všech větvích už teď mám
Podivný můry tu po cestě honím
V kapse mi rezaví můj cit teď sám
Nikdo mi nevěří, že se tu bojím
Na věži času a na krku kámen
Zvony mám v duši, tichounce mi zvoní
Smějou se: Koukněte, ten kluk se bojí
Na věži času bez padáku stojí

A slunce mé, a slunce mé, a slunce mé
A slunce mé
Tolik pálí, a možná, že jen dneska

Svůj sen znám zpaměti, denně ho sním
Kolikrát vzpomínám za noci bledej
Zázrakům uvěřím, až cesty spojím
Když hvězda padá, neptám se co hledá
Zdá se mi, že se už dosyta najím
Zdá se mi o teple už celá léta
Na každou bolest stačí jedna věta
Má milá utekla až na konec světa
Krátká, ubrečená, volací věta

Nad městem přelétlo léto, je čas
Čas napůl sebranej po chodnících
Čas, co teď nečeká, čas, co furt spěchá
Čas, co je moucha a lásky půl světa
Čas, co už vodešel, čas, co se nechá
Kolíbat na klíně, probodnout smrtí
Ten, co se nestydí, ten, co sny drtí
Vodešel s létem a svý děti hledá
Ztracený na nebi v nebeský drti

Toulám se krajem se sluncem v patách
Nevím, jak protluču zítřejší noc
Můj stín mi odešel, nebem se protáh
Měsíc má nade mnou svou krutou moc
Lásku mám v duši a duši mám v botách
Projdu v nich celej svět a najdu tu díru
Kudy k nám Stvořitel tydle dny dotáh
Vo tohle štěstí nestojím, potáhnu dál
Svý svatý obrysy života mám