SLUNEČNICE
hudba B. Dylan, text J. Hutka, 1967





Je to všechno strašně dávno
Slunce bylo větrem milováno
Těhotné slunce se jen usmívalo
A najednou tu slunečnice je

V okně domu slunečnice stojí
Barák za chvíli strhnout dají
Jen malé děti potichu šeptají
K čemu tam ta slunečnice je

Člověk jak slunce dobrý není
Svý nálady jak počasí mění
Nevšímá si střech, jde po dláždění
Tak k čemu tam ta slunečnice je?

Nebe na lidi sluncem kýchá
Sluneční rýma nám srdce zadýchá
Očima z ulice se slunce líbat nechá
A proto tam ta slunečnice je

Slunce neobléká šaty nedělní
Svou nahotou morálku lidí raní
Holky mám rád, když jsou slunci podobný
A proto tam ta slunečnice je

Slunečnice se právem k slunci hlásí
Svou hlavou ke slunci hází
A člověk si v závisti hlavu srazí
A proto tam ta slunečnice je

Kdyby každá holka slunečnicí byla
To by náš život byl roztančená víla
Ale život je šašek a blázny z lidí dělá
A proto tam ta slunečnice je

  Ona prej jen po mejdanech běhá
  Jen zlej Ďábel se v jejích očích míhá
  Ale když líbá, padá z tebe tíha
  A proto tam ta slunečnice je

Mám také přání když hvězda padá
Chci, aby ta holka byla pořád mladá
Mladá mládím, co na lidský řeči nedá
A proto tam ta slunečnice je

Až půjdeš z domu ráno
Budeš mít se sluncem ujednáno
Že štěstím pokropí tvou duši
A proto tam ta slunečnice je