SLUNEČNICE hudba B. Dylan, text J. Hutka, 1967
Je to všechno strašně dávno Slunce bylo větrem milováno Těhotné slunce se jen usmívalo A najednou tu slunečnice je
V okně domu slunečnice stojí Barák za chvíli strhnout dají Jen malé děti potichu šeptají K čemu tam ta slunečnice je
Člověk jak slunce dobrý není Svý nálady jak počasí mění Nevšímá si střech, jde po dláždění Tak k čemu tam ta slunečnice je?
Nebe na lidi sluncem kýchá Sluneční rýma nám srdce zadýchá Očima z ulice se slunce líbat nechá A proto tam ta slunečnice je
Slunce neobléká šaty nedělní Svou nahotou morálku lidí raní Holky mám rád, když jsou slunci podobný A proto tam ta slunečnice je
Slunečnice se právem k slunci hlásí Svou hlavou ke slunci hází A člověk si v závisti hlavu srazí A proto tam ta slunečnice je
Kdyby každá holka slunečnicí byla To by náš život byl roztančená víla Ale život je šašek a blázny z lidí dělá A proto tam ta slunečnice je
Ona prej jen po mejdanech běhá Jen zlej Ďábel se v jejích očích míhá Ale když líbá, padá z tebe tíha A proto tam ta slunečnice je
Mám také přání když hvězda padá Chci, aby ta holka byla pořád mladá Mladá mládím, co na lidský řeči nedá A proto tam ta slunečnice je
Až půjdeš z domu ráno Budeš mít se sluncem ujednáno Že štěstím pokropí tvou duši A proto tam ta slunečnice je
|