SOBĚ A TOBĚ
k padesátinám Vlasty Chramostové
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1976



Krejcár po krejcárku, národní vzbouzení
Slzička dojetí v základním kameni
Naděje k dobrotě vrchního pána
Jemuž je pokorná prosbička psána
Vznešený císaři, voláme k tobě
Chceme být národem, národem sobě

Kamenná budova, kamenná sousoší
Vznešená fasáda, chudoba na duši
Kamenné vzepjetí s pečetí požáru
Chceme a chceme a nechceme postaru
Václave, synáčku, voláme k tobě
Chceme být národem, národem sobě

Opona s obrázkem, na lóžích ozdoby
Měkounké pohovky, za krejcar chudoby
Ach, milí pánové, buďte tak laskaví
Prosíme, pohleďte, výše, tam nad hlavy
Čtěte tam, prosíme, ale ne v zlobě
Chceme být národem, národem sobě

Proroctví Libuše ve výškách zpívané
Vysoko, vysoko, ve hvězdách ztracené
Sláva se dotýká, vesmír ji unáší
Kdosi pod pódiem otázku zaplaší
Otázku nápisů čtených na hrobě
Chceme být národem, národem sobě

Opera skončila, náramky cinkají
Motýli rukavic křidélky tleskají
Sváteční obleky ke skříni uhání
Reflektor přehrává umělé stmívání
Prázdnému sálu zasvítí slabě
Chceme být národem, národem sobě

A vedle v hospodě špatný vtip vyprávěn
Sbírka se nekoná, pomník je dostavěn
Všichni to slyšeli, nikdo se nezasmál
Herečce bez gáže kdosi rum objednal
Od stolu vykřikl malounko hrubě
Však dobře víš co chcem, sobě i tobě
Chceme být národem, národem sobě
Chceme být národem, sobě i tobě