SOBĚ A TOBĚ k padesátinám Vlasty Chramostové hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1976
Krejcár po krejcárku, národní vzbouzení Slzička dojetí v základním kameni
Naděje k dobrotě vrchního pána Jemuž je pokorná prosbička psána
Vznešený císaři, voláme k tobě Chceme být národem, národem sobě
Kamenná budova, kamenná sousoší Vznešená fasáda, chudoba na duši
Kamenné vzepjetí s pečetí požáru Chceme a chceme a nechceme postaru
Václave, synáčku, voláme k tobě Chceme být národem, národem sobě
Opona s obrázkem, na lóžích ozdoby Měkounké pohovky, za krejcar chudoby
Ach, milí pánové, buďte tak laskaví Prosíme, pohleďte, výše, tam nad hlavy
Čtěte tam, prosíme, ale ne v zlobě Chceme být národem, národem sobě
Proroctví Libuše ve výškách zpívané Vysoko, vysoko, ve hvězdách ztracené
Sláva se dotýká, vesmír ji unáší Kdosi pod pódiem otázku zaplaší
Otázku nápisů čtených na hrobě Chceme být národem, národem sobě
Opera skončila, náramky cinkají Motýli rukavic křidélky tleskají
Sváteční obleky ke skříni uhání Reflektor přehrává umělé stmívání
Prázdnému sálu zasvítí slabě Chceme být národem, národem sobě
A vedle v hospodě špatný vtip vyprávěn Sbírka se nekoná, pomník je dostavěn
Všichni to slyšeli, nikdo se nezasmál Herečce bez gáže kdosi rum objednal
Od stolu vykřikl malounko hrubě Však dobře víš co chcem, sobě i tobě
Chceme být národem, národem sobě Chceme být národem, sobě i tobě