ÚSMĚV SOCHY
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2008 Laos

Čistota do ticha mlčením zpívá
ve stínech splynutí modravý jas
socha se usmívá, dovnitř se dívá
vzácný je život a krátký je čas
chybí jen krůček, pak už jen nebe
světla, opustit sebe

V soše jsou otisky velkého bytí
Ve tváři náznaky, kde už je cíl
cesta se rozbíhá po jemné niti
podivné, jako bych tady už byl
chybí jen krůček, pak už jen nebe
vystoupit do světla, opustit sebe

Večerní zpívání klečících mnichů
za palmy, za hory, slunce jde spát
propadám vážnosti, jsem ale k smíchu
kam srdce položit, kam duši dát?
chybí jen krůček, pak už jen nebe
vystoupit do světla, opustit sebe

Červená se žlutou, dřevo a kámen
do bosích nohou ti promlouvá zem
desítky úsměvů, pokrytých zlatem
nic ti tu nepatří, všechno si vem
chybí jen krůček, pak už jen nebe
vystoupit do světla, opustit sebe

Pod sochou starého černého Buddhy
propadám do ticha, necítím zem
jdu cestou svobody či cestou kletby
vidím ten úsměv či klamavý vjem
chybí jen krůček, pak už jen nebe
vystoupit do světla, opustit sebe

Ve městě plném barevných chrámů
jemnost a ticho učí čím být
u každé brány drak otvírá tlamu
něžnost a soucit je cesta jak žít
chybí jen krůček, pak už jen nebe
vystoupit do světla, opustit sebe