V PRASTARÉM STROMOVÍ
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2007

V prastarém stromoví, kde se les nepohne
Jen ranní paprsek v korunách hledá
Kde sen se zapomněl, dřív než se rozhodne
Že znovu v hnilobu tichounce sedá
Sto roků s potokem tvrdý boj běží
O kámen ve břehu, co kořen drží

V buněčném přepisu je život radostný
Bohatství bez konce vznik zánik valí
Jen člověk pod nebem, životem dočasný
Obdařen viděním svou radost kalí
Vždyť nelze zůstávat, nelze se vrátit
Lze jen do neznáma cestou se ztratit

Po kmenech osiky liána z pravěku
Do výšky bez kmene šplhání tříbí
Po bouři vyvrácen dub ve svém rozkroku
Padá do rozkladu, houbám se líbí
Ve skladbě listové vítr si hraje
A slova nestačí, díra v nich zeje

Na zemi v kořenech chycena ve hlíně
Vrstvička života skály se drží
A nános humusu člověka na klíně
Krmí ho tučně a mateřsky váží
A člověk nevděčně jak malé dítě
Do hvězd se zaplétá, do mrtvé sítě

Jak divně vinou se příběhy vývoje
Strom s rybou na souši o svět se hádá
Hmyz krutě bezcitný, dělá své výboje
V ráji i na poušti potkáváš hada
Člověk se rozhodl dát jméno všemu
Jak ale nazývá skutečnost samu?