Země si sluníčkem zapadá
Vesmírem okolo točí
Úsvitem obrázky rozdává
Hvězdám pak zavírá oči
Temnotu rozpouští světelným lomem
Obzor se o mlhu opírá ránem

V propastech temnota umírá
Strach z hlubin myšlenky plaší
Člověku den oči otvírá
Hlad tělu odkrývá duši
Motlitba prázdná je, není jí přáno
Sobectvím začíná šedivé ráno

Nepláčem na hrobech žebráků
Ticho jim ve smrti zpívá
Život vždy podobný zázraku
Nabízí zrcadla křivá
Hluchotou bubnuje, po vodě tančí
Slepeckou krajinou člověka vláčí

Moře se ohýbá do dáli
Voda se valí přes oheň
Písek se vysypal ze skály
Hora propadá ve výheň
Láva, co roztaví šlupičku země
Smrt tělo od duše vykostí jemně

Čistota skalního pramene
Nad kterou básníci žasli
Vteřina ve stáří kamene
Obličej člověka kreslí
Vypráví co život člověka čeká
Prázdnota bezčasí, vesmírná řeka