ZAHRADY POZEMSKÝCH RADOSTÍ / ZAHRADY RADOSTI
hudba J. Hutka, text J. Hutka, 1987

Zahrady radosti, skleníky bolesti
Máváš mi z dálky, napřahuješ ruce
Principy loučení vložené v zrození
Luští svou křížovku v tělesné lásce
Sobě se vzdalujem - blízcí na světě
Ošklivou cizotou stává se známost
Změna svou točivou nadějí zve tě
Já tě však miluju, jsi moje radost

Znáš mě i poslepu, pozpátku, po vzteku
Hladíš mě pro formu jak hrobařský mramor
Smrt s náma lomcuje při každém dotyku
Do čtyř stěn zhroutil se slíbený prostor
Zdá se, že už jen strach k sobě nás váže
A hovor přiznává slovesnou tupost
Otázku neklade, odpověď maže
Já tě však miluju, jsi moje radost

Nuda po třicítce doufá jen v zkušenost
Láme si o zvyk svá milostná pádla
Štěkáním, vrčením promlouvá upřímnost
Nebeská klenba nám na nohu spadla
Úsměvem směřujem už jenom k masce
Zklamáním prokvétá barevná lenost
Stárneme mlčením, kulháme v lásce
Já tě však miluju, jsi moje radost

Neboť jsou iluze, všechny ty mátohy
Levné a zmetkové tendenční prádlo
Do něj nás oblékaj, strkají pod nohy
Cizinu pod zadek - vyhnanské sedlo
Jak ale urazit násilí hrany
Přetvořit svět a dát do něj pravost
Tebe mít nablízku, tebou být volný
Já tě však miluju, jsi moje radost

Cítím tě napsanou písmeny milosti
Hladím tvou nahotu jak podzimní hudbu
Vyzrálou, barevnou, šťavnatou sladkostí
Vstupuju v tebe jak v závratnou sudbu
Nesu tě na špičce čínského štětce
Vodou a pigmentem rozbíjím těsnost
A je mi do slzy a je mi sladce
Já tě však miluju, jsi moje radost

Jsi mojí volností, poznanou svobodou
Vězněním akordů, chaosem zpěvu
Betonem předměstí, klíčivou přírodou
Prokletím radosti, žehnáním hněvu
Pohanská madono, oběť ti skládám
Krví a mlékem pro chvíli i věčnost
Slovem tě zaháním, písní tě hledám
Já tě však miluju, jsi moje radost