ZUZANA VE SKALÁCH
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2007

V červnových barvách mléčného rána
Větvemi mává plačtivý vítr
Kapkami deště rozpitá clona
Ve stěnách vlhne prastarý šutr
A duše samotou steskem bolí
Den sčítá klasy se zralých polí

Poledne sluncem po trávě dupe
Prskavky smutku do očí sáhnou
Jiskřivá slza na cestu kape
Světlo se mění, mraky dál táhnou
Výbušná radostná zeleň mládí
Do tance beznohé starce svádí

Zuzana v lázni sundává prsten
Starci se v oku zrcadlí nahá
Na konci touhy trčící osten
Žena se meje na prsa sahá
Vykřiklo do hrudi starce štěstí
Objímá mladičké tělo se lstí

V krajině leží ukrytá žena
Hory a doly zrazují tvary
V pobřežním písku voda je slaná
Tělo je mladé, pohled je starý
Zuzana do dálky krajem lehá
V rozbitých skalách usíná něha

Soumrak své nehty hvězdou si pěstí
Pohladil vítr, k noze mu lehá
Luna skrz mraky pohled si klestí
Se sukně svítí stříbrná noha
Půlnoční láska stařecké hvězdy
S kometou padá, pouští se uzdy