NOVINY

"Tak co, zkusíme si zazpívat?" Tak začal včera svou eurokampaň mezi Romy v Chanově u Mostu písničkář Jaroslav Hutka. Přijel sem v rámci propagační kampaně před referendem o vstupu do Evropské unie. Hutkovy balady sice místní moc neznali, v refrénech se ale přidávali a u říznějších i tleskali do rytmu. O samotnou Evropskou unii se však lidé příliš nestarali. Na akci s Hutkou, místní kapelou a dětskou výtvarnou soutěží sice přišlo přes sto obyvatel sídliště, naprostá většina z nich ale byly děti. Oslovit Romy, aby hlasovali pro vstup do EU, se přitom už nějakou dobu pokouší lidé z chanovské obecně prospěšné společnosti Dům romské kultury. Po včerejšku je odpověď na to, jak se věc daří, jasná - jde to těžko. "Mottem proevropských aktivit v Chanově je stručnost a srozumitelnost, Tady těžko někdo přijde na přednášku nebo nějaký mítink. Informace o unii přimícháváme ke sportovním utkáním, k dětským výstavám a do podobných akcí, na které jsou zdejší obyvatelé ochotni přijít," vysvětluje Martin Nebesář, ředitel Domu romské kultury.

Sál chanovského kulturního domu přesto dost dlouho vydržel čekat - děti si hrály, místní muzikanti občas zahráli nějakou romskou lidovku. Foyer kulturáčku je vymalován šmolkově modrou, stěny zdobí eurohvězdičky.
"Myslím, že taková akce je dobrá. Lidi se třeba něco dozvědí, zajdou na muziku. Děti ukážou co se naučily," říká v předsálí Radek Kulhánek. Na otázky o unii odpovídá s úsměvem, ale značně skepticky. "Jsem proti. Vždyť tam můžeme vstoupit někdy později. Nejdřív bychom si tu měli udělat pořádek a pak se někam cpát," je naprosto rezolutní. Že by mohl pracovat nebo bydlet bez problémů třeba ve Španělsku, ho nezajímá. "Já pracuju tady. Nechci pryč," reaguje.
Čas je neúprosný. Když po pětačtyřiceti minutách dohrál chanovský band, polovina lidí ze sálu vyráží ven - děti na zmrzlinu nebo se napít, ostatní na cigárko. Kampaň začíná s hodinovým zpožděním.

Umíme mluvit "chanovsky"?
Jaroslav Hutka se svými lenonkami a prošedivělými hipíkovskými vlasy vypadá mezi romskými dětmi jako pánbíček z Ladových obrázků. Usmívá se, děti ho pozorují.
"Já bych zkusil něco zahrát," zkouší navázat kontakt. "To moje hraní je trochu tišší, tak snad to uslyšíte," pokračuje. Po řízném nářezu místní kapely je sál najednou jako v jiném světě. Po písničce zní ale stejně bouřlivý potlesk jako před chvílí. Lidé se postupně přidávají i k refrénům a tleskají do rytmu.
Úspěšná je hlavně kovbojská balada z Divokého západu. Loupí se tam a střílí, to kluky zajímá. "To je o tobě," ukazují dvanáctiletí výtečníci na kamaráda. Hutka právě zpívá o ukradeném koni. Po písničkáři si mikrofon bere David Bracháček ze sdružení Ano pro Evropu. "Evropa řekla, že se chce chovat jako velká rodina. Velkým rodinám je příjemněji než malým," snaží se. Tohle přirovnání sál kvituje. "Člověk si může vybrat, kde bude bydlet. To je dost důležité," přidává se jeho kolegyně Marie Raková. "No, to jó!" vykřikne kdosi.
"To není otázka jednoho odpoledne. Je to nejspíš nedůvěra komunity k tomu, že jim my, většina, něco dáváme a říkáme, že to bude dobré. Zkušenost lidí, kteří tu žijí je ale jiná. My jim Evropu jejich řečí nabídnout neumíme," míní Hutka. "Děti sem přišly za písničkou. Aspoň ony snad mají šanci se z téhle izolace dostat," dodal při pohledu na chanovské ghetto.
"Vím, že bychom tady měli být déle, na ulici, v každodenních situacích a srovnávat je s budoucností v unii. Aspoň tu teď zkoušíme něco nabídnout. Přišlo by mi nefér to neudělat," uvažuje Bracháček.

EU - tomu nerozumím
A jaký je vlastně postoj chanovských Romů k evropskému referendu? "Tomu já nerozumím," taková je jejich nejčastější odpověď.
"Co? Unie? Já nevím, to snad víte vy," krčila rameny maminka s ročním miminkem na klíně. "Volit nepůjdu, k čemu to vlastně je," říká i její kamarádka.
Starší chlapík se širokým, leč téměř bezzubým úsměvem neřeší ani to. Slovo referendum je pro něj zcela neznámé. Pro něj je to zkrátka házení lístků. "Já půjdu. Milan mi poradí," plácá po zádech Milana Siváka z Komunitního centra Chanov, které tu připravuje programy pro předškoláky i starší děti.
"Dědečkův rádce" je pro vstup. Vidí v unii jasnou šanci, jak získat finance na to, aby se děti mohly ze sevření ghetta vymanit. Nespokojen je ale s místní eurokampaní.
"Myslím, že to tady není ta správná cesta. Je tu spousta lidí, kteří se vrátili z Anglie nebo Švédska. Žili tam, ví, jak to jinde chodí, právě oni by měli říct, jak celou věc vidí," upozorňuje. "Měli by tu o unii mluvit lidi z romské komunity, lidi, kteří tu mají respekt. Třeba pan Ščuka nebo Giňa. Místní by jim třeba nadávali, ale poslechli by si je. Nebo Věra Bílá, to je obyčejná ženská jako všichni tady. Lidsky by jim romsky řekla: Já tomu taky moc nerozumim, ale cejtim, že by to pro nás mohlo bejt zlepšení," míní Sivák.
EU ale není v Chanově jen záhadné cizí zaklínadlo. Někteří mladí mají poměrně jasnou představu, co by jim vstup měl přinést.
"Prý pak budeme moci bydlet, kde chceme, a pracovat, kde budeme chtít. To by se mi líbilo. Ale kdoví, jak to bude," přemýšlí Marek Grunza. Absolvoval muzikantskou rekvalifikaci. Má kapelu, chce hrát a mít úspěch. "Kluci z učňáku už shání práci jinde. Jsem pro vstup, je to šance. Třeba to vyjde," doufá.