Ohlédnutí za listopadem 1989 Nakolik se splnila Vaše očekávání, která jste spojoval s pádem minulého režimu v listopadu 1989? Dnes bych řekl, že ta očekávání byla tak velká, tedy nekonkrétní, že už ani nevím, jak bych je dnes formuloval. Vypadalo to na šťastný konec dějin a to jsem si v tu chvíli přál a tomu jsem fandil, jako nakonec všichni. Byla to radost po nekonečném období šedi a strachu. Důležité slovo byla svoboda, ale byl to spíš nádherný pocit, než jasné uvědomnění si toho, oč vlastně jde. Možná jediné skutečné zklamání je, že ta nádherná euforie nevydržela napořád. Co se podařilo? Jsme v Evropské Unii a jsme v Nato, všechna evropská města a krajiny jsou naše, můžem v Evropě kamkoliv cestovat a kamkoliv se přestěhovat. Česká země a města jsou pohlednější, krajina a voda čistější, mladí mají možnost studovat kdekoliv po Evropě a je tu svoboda slova. Že o tu svobodu není takový zájem, jak se čekalo, je asi ještě jiný problém. Co se nepodařilo? Je tu samozřejmě nezaplacený dluh v tom smyslu, že byl zákonem vyhlášen zločinný režim, který tu vládnul 40 let, ale nebyli nalezeni zločinci. Dnešní politická hlediska a prohlášení jsou nejasná a jakoby i čtvrt století po převratu se zdají mít jakousi souvislost z minulý režimem. Zprivatizování státního majetku bylo divoké a temné, takže ono první rozdání karet bylo neférové. Stát a města mají příliš mnoho jaksi volných peněz, na které se přisává příliš mnoho parazitů. Důsledkem toho je, že politické strany propadly, komunisti zůstali silní a úspěch mají hnutí bez závazných programových ideí. Kulturu uchopila komerce, veřejnoprávní media neplní svou roli a široké publikum zhlouplo. www.moderni-dejiny.cz, ptal se Michal Šimek