Vážení přátelé, Po třech měsících v Indii jsem měl za to, že mě česká politika přestane zajímat, protože skutečná korupce, diktatura politických stran a společenská nespravedlnost se dá zažít v Indii a všechno ostatní už je jen slabý odvar. Jenže Čechy nezklamaly. Indie prostě neměla opoziční smlouvu, která zrušila zápas politických stran mezi sebou a stačí se nechat jen zvolit a to už je jedno do jaké strany. Kluci se už mezi sebou domluví. A pak jsem si uvědomil podobnost dvou politiků, kteří za posledních čtyřicet let udělali na národ stejně pěkný dlouhý nos. Husák a Klaus. Rusům se okupace nepodařila a slabošský Dubček toho neuměl využít. Pak se objevil kabrňák Husák a všichni se spolehli, že tento polický vězeň to Rusům sečte. Sečetl to akorát sám sobě a my zůstali s otevřenou pusou. Do Klause všichni vložili naději, že je tím geniem, který z nespravedlivého a nefunčního státního hospodářství udělá funkční a spravedlivé soukromé. Stal se akorát praotcem českého mafiánství a samozřejmě spravedlnost a hospodářství jsou pro něj poněkud hloupá a nudná témata. Ale jak se tak na svět dívá z nádhery Pražského hradu, nemá určitě nejmenší důvod si myslet, že něco udělal špatně. Husák si nechal vykopat z Hradčan únikovou chodbu, Klaus s útěkem nepočítá. Věří ve věčnou blbost svých Čechů. O to je dál než Husák. Podobní jsou si ale ještě v tom, že je nikdo oficielně do světa nepozve na oficielní návštěvu, protože jsou to protivní nafoukanci. Akorát v Moskvě jsou oba vždy vítáni. Důležitá událost ale bylo vydání mého CD TAK JAKO KVĚT Galénem. Jsou to nahrávky z roku 1985, které ve Svobodné Evropě zařídil Karel Kryl. Jejich cesty potom byly poněkud bludné. Po čtvrt století se mi podařilo nahrávky získat, Galén je vydal a Magdalena, než jsme odjeli do Indie, k tomu udělala pěkný obal. BLUDNÉ CESTY NAHRÁVEK Nahrávky na desce Tak jako květ vznikly před dvaceti šesti lety. Během dvou dnů, 12. a 13. února 1985, jsem nahrál v mnichovském studiu Svobodné Evropy dvacet osm písní. Deska je výběrem z pořízených nahrávek. Ke všemu došlo tak, že Karel Kryl se rozhodl udělat se mnou sérii hodinových programů, ale chyběly nahrávky mých písní. Existovala sice už deska Pravděpodobné vzdálenosti, kterou jsme vydali ve Švédsku v roce 1978, a pak ještě Minulost mává nám, která vyšla o rok později, ale velká část důležitých písní nahrána nebyla. Ale když píšu, že Karel Kryl se rozhodl, není to přesné. Dostal příležitost se rozhodnout. Svobodná Evropa, a obzvlášť její česká část, byla bohužel jen lidskou orga- nizací, se všemi nemocemi izolované a ideologické rozhlasové stanice. Když jsem v roce 1978 emigroval a bez znalostí jazyků a Západu se ocitnul blbě, nenavrátitelně za hranicemi, začal jsem být asi po půl roce přesvědčený, že moje emigrace byla životní chyba spáchaná ze zmatku a nevědomosti. Zůstalo mi z toho trauma, že když jsem šel za svobodou, tak si tu svobodu alespoň podržím. Neměl jsem tedy žádné pochopení pro to, že Svobodná Evropa neznamenala opravdu svobodná. Touto svojí paličatou nemotorností jsem se hned první rok emigrace dostal do konfliktu jak s českým emigrantským spolkovým světem, tak se Svobodnou Evropou. Pro mne svoboda byla něčím větším než být pouze antikomunistický. Tak o mne Svobodná Evropa brzo ztratila zájem a nakonec i já o ni. A pozice Karla Kryla v této stanici, kde byl oficiálně zaměstnaný jako sportovní redaktor, také nebyla silná. A to, že byl v Československu slavným písničkářem, bylo některým zaměstnancům Svobodné Evropy spíš trnem v oku. V roce 1985 však došlo z Československa do Svobodné Evropy větší množství dopisů s přáním, že by posluchači rádi slyšeli moje písně. Dopisy posluchačů jsou významné pro každé rádio a obvzlášť v případě Svobodné Evropy. Kryl mi telefonoval do Rotterdamu, že teď by se mu mohlo, na základě těch dopisů, podařit se mnou prosadit něco většího. Já byl rád, ale říkal jsem mu, že budu muset hromadu písniček natočit u nich ve studiu, protože prostě jejich nahrávky nemám. Odpověděl, že to sice bude v mém případě problém, ale že se to pokusí zařídit. Problém to byl, ale přece jenom vedení couvlo před argumenty, že národ chce slyšel moje písničky, a když je komunisti nedovolili natočit, tak to musejí umožnit alespoň oni. Rozhovory už nám pak ve studiu nedovolili pořídit, to jsme dělali u Kryla doma a on si to pak sestřihával ve své kanceláři. Takhle vypadá moje vzpomínka na návštěvu Svobodné Evropy ze dne 26. dubna 1985 v rotterdamské knize Dopisy Ivanovi: …Jak je to všechno zlomyslné a jak mocná zbraň je dezinformace. Svět má dnes už tolik komunikačních prostředků, ale oč jsou dokonalejší, o to lépe jsou používány na překrucování toho, o čem mají podávat svědectví. Už léta neposlouchám žádné české vysílání a moje letošní návštěva ve Svobodné Evropě byla provázena skřípěním zubů ze strany redaktorů. Od Karla Kryla to byl hrdinský čin, za který jsem mu musel slíbit, že ho nepodrazím. Možná jste ty nedělní pořady slyšeli. Udělali jsme jich za dva dny sedm, sedm hodinovek, ale myslím, že za moc nestály. Bylo mi Karla líto. Řeší svou emigraci jinak. Mou nekompromisnost považuje za pošetilost, ale já bych za jistotu jeho měsíčního redaktorského platu neměnil. První léta pracoval ve Svobodné Evropě jako volný spolupracovník a bál se, že ho kdykoliv vylejou. Chránila ho sice zpočátku popularita v Československu, ale kvůli tomu ho také polovina redaktorů nenáviděla. Pak se mu konečně podařilo získat definitivu, stal se redaktorem, ale sportovním! To asi nevíte. Když jsem se ho ptal, proč si takovou nehoráznost nechal líbit, pokrčil jen rameny. Ani vlastně nevím, v jakém ponížení tam žije, anebo jestli to tak vůbec bere. Když jsem tam do toho rádia v Mnichově přijel, byly zavedeny nové bezpečnostní předpisy. Kvůli bombě, co jim bouchla někde pod oknem. U hlavní brány mi prohrábli tašku i kytaru, u vchodu do budovy jsem prošel bránou na detekci kovů a prohrábli mi tašku a kytaru ještě jednou, tentokrát i s kapsama. Pak jsem vestibulem prošel ke kukani z neprůstřelného skla, kde seděl mladý muž, který vypadal stejně jako hoši z Bartolomějský. Vypadal prostě dobře. Na celém světě dělá toto povolání jeden typ lidí, kteří vždycky vypadají dobře. Vysvětlil jsem týpkovi německy, oč jde, a ukázal jsem mu zvací dopis a myslel jsem, že mě vpustí. Tvářil se vekslácky neúčastně a někam telefonoval. Čekal jsem. Za chvíli se za skleněnými neprůstřelnými vstupními dveřmi objevil Kryl, vesele na mě mával, něco snad říkal, ale přes to tlustosklo nebylo nic slyšet. Mluvil chvíli s mladým vrátným, pak vrátný zase někam volal, Kryl na mě stále mával a já pořád jak idiot čekal před těmi skleněnými dveřmi. Za chvíli se objevila za sklem tlustá bába, s vekslákem prohodila pár slov, ten zmáčknul knoflík před sebou. Dveře se otevřely a já mohl dovnitř. „Co to tady máte za idioty? Proč mě nechtěl pustit?“ ptal jsem se Kryla. Vedl mě do kantýny. „Mě tu nevěřej, takže když mám hosta, tak musí přijít naše účetní a teprve tý otevře dveře. Já jsem tady jenom trpěnej,“ říkal s hořkým humorem. „A to si necháš líbit?“ „A ty bys dělal co?“ Polkl jsem. Bylo mi blbý mu říct, že bych odešel. Což by samozřejmě znamenalo odejít do své samoty. Pak jsme byli několik hodin ve studiu a natočil jsem mu přes třicet písniček. Když jsem hrál píseň Na výsluní svobody, tak to nechal zastavit a řekl, že to musím chápat, ale to by mu neprošlo. Po setmění jsme šli k němu domů a celý večer a celý druhý den jsme na malý přenosný magneťáček natáčeli rozhovory mezi písničky. „A proč to netočíme ve studiu,“ ptal jsem se ho ještě ten večer. „Víš, kolik mi dalo práce je vůbec přesvědčit, abychom ve studiu natočili alespoň ty tvý písničky? Ty si vůbec neumíš představit, jak to tady funguje,“ odpověděl. Při natáčení těch řečí jsme dělali přestávky. Kryl byl rychle unavený. Měl jsem pocit, že mu dělá velký problém soustředit se na mé řeči a reagovat na ně. Bylo to všechno nějak smutné a možná ti bude teď znít podivně, že byla pro mne úleva, když jsem se vracel zpět do své holandské izolace. Tam bych se udusil a vlastně Kryla obdivuju, že je tam schopen žít. Říkal mi, že je to otázka profesionality. Ale hlavně, až ti ten dopis někdy pošlu, tak tuhle pasáž budu muset vyndat, protože to je přesně to, oč mě žádal. Abych ho nepodrazil. No a teď pro mne přijela Dana. Je už před půlnocí. Byla v Leidenu obhajovat svou práci o střední Evropě. Tak zase jindy… Když se písně natočily, poslal mi Karel Kryl do Rotterdamu jejich kopie na pěkných, tlustých páscích. Já se tehdy zabýval vydáváním svých českých kazet pod názvem Fosil. A zrovna magneťák Revox, který jsem si půjčil z jednoho studia na Delfshavenu, byl nějak mizerně seřízený, takže všechny ty nahrávky mi zněly přebuzeně a deformovaně. Pochopil jsem to tak, že mi to schválně nechali zkopírovat technicky nepoužitelně. Moc jsem to neřešil, měl jsem za to, že jsem schopen to nahrát kdykoliv znovu. Tak jsem si na ty profesionální pásy nahrál své fosilnické věci. Byl jsem chudý a pásy byly drahé. Časem jsem – podle zbytků nahrávek na těch pásech – objevil, že jsem se zmýlil, že to bylo nahrané dobře, ale nevadilo mi to až do devadesátých let. Devadesátá léta byla pro mne bludištěm ve světě i v sobě. Sice jsem byl nečekaně z exilu doma, ale všechno se jevilo jiné a jinak a já byl stále jen obětí své naivnosti. O smyslu svobody v lidském společenství jsem začal pochybovat až po návratu v druhé polovině devadesátých let, kdy jsem nepochopil ten havlovsko-klausovský liberalistický nepoživatelný guláš, ve kterém jsme se ocitli. Asi to zní absurdně, když píšu havlovsko-klausovský liberalistický guláš. Havel se pravděpodobně mýlil v dobré vůli, Klaus v nedobré, ale to na výsledném politickém prostředí pro lidskou komunitu nebylo podstatné. Svoboda a volnost jsou pro mne dvě rozdílné věci. A nová společnost, která se dostala do zajetí komerce, ztratila zájem o moje písničky a mou práci. Proto jsem se rozhodl, že všechno alespoň zakonzervuju. Zakonzervuju tak, jak to budu umět. Musel jsem začít archivovat sám. No a v té době mi částečně ochrnula pravá ruka, takže představa, že staré písně se složitými prstohrami budu schopen nahrát kdykoliv znovu, se rozplynula. Vzpomněl jsem si na ty pásky ze Svobodné Evropy. To byly jediné profesionální nahrávky z osmdesátých let, které existovaly. Požádal jsem o ně. Jenže jsem narazil na divnou věc. Svobodná Evropa při stěhování z Německa do Česka podstatnou část svého archivu zničila, prostě naházela do kontejneru. Nevím, jestli to bylo z pustého lemplovství, nebo chtěl někdo za sebou zametat stopy. Nevěřícně jsem propátrával všechny možné zdroje i tehdejší zaměstnance a bývalé i jsoucí redaktory, ale jen jsem si znovu potvrdil, že nahrávky byly opravdu zničeny. Asi před třinácti lety jsem se setkal se svým starým přítelem Jiřím Piprekem, který pomáhal Marlen Krylové s jejím archivem Karla Kryla. Nejen, že je jedním z největších archivářů československé nekomerční hudby sedmdesátých a osmdesátých let, ale je i šikovným zedníkem, který si hned druhý den emigrace do Německa, bez znalosti němčiny, našel práci a nikdy od nikoho nic nepotřeboval a od nikoho nic nežádal. Tehdy mi řekl, že v Krylově archivu, se kterým Marlen poháhá, jsou nějaké krabice s pásky a je na nich napsáno Hutka. To byla nadějná zpráva. Napsal jsem tedy Marlen. Samozřejmě německy, protože česky neumí a to je možná i důvod, proč má k českému prostředí tak nedůvěřivý vztah. Je to teskně tragické, protože je vlastně jediným rozhodčím v archivu tohoto českého básníka. A jelikož byl Kryl sám pečlivý archivář, podle popisek se zjistilo, co je v krabicích. Byly to ony nahrávky z února 1985. Nadchlo mě to. Tyto nahrávky jsem od Marlen nakonec dostal asi po dvanácti letech, celkově tedy čtvrt století po jejich vzniku. Věřím, že tak, jak je digitalizoval Jirka Piprek, jsou v pořádku. Zvukoví mistři na mě sice naléhali, že se to musí znovu sejmout ve studiu na profesionální magnetofony seřízené přesně na značku pásku, na který to bylo nahráno a na způsob nahrávání, ale to jsem už vzdal. Jsem rád, že Karel Kryl si tyto kopie, nejspíš bez povolení pozdějšího ničitele, pořídil a ponechal a že se ke mně dostaly v použitelném stavu. Je noc a tyhle zápisky dělám na zahrádce březolitové hospody v Horní Kamenici na Domažlicku, hluboko po zavírací době. „Prázdný půllitr mi nech na okně,“ říkal mi hospodský Míra, když zamčel hospodu. Je už první červen, ale včera celou noc hustě pršelo, pak se prudce ochladilo. Podařilo se mi utrhnout z Prahy jen na pár dnů, abych tento text napsal. Za chvíli už to bude také dvacetiletí, co je Karel mrtvý. Dáša Vokatá mi říkala na jeho pohřbu: „To je divnej svět bez Kryla.“ Teď, v tom nočním tichu, kdy je slyšet už jen rozvodněný kamenický potok a občas štěkání psa, fakt je to divnej svět. Takovej tichej. JAROSLAV HUTKA ediční poznámka: Nahrávky pro toto album vznikly péčí Karla Kryla, který pozval Jaroslava Hutku k natáčení do studií rozhlasové stanice Svobodná Evropa (RFE). Ve dvou dnech bylo natočeno 28 písní. V úterý 12. února 1985 vznikly nahrávky třinácti písní: Slunečnice, Ježíšek, Hospodskej, Život tě naučí, Kája, Voják, Tkanička, Tady domov mám, Ulice, Pracující děvčata, Studentské koleje, Půlnoc a Česká poťouchlost. Druhý den, 13. února 1985, pak dalších patnácti písní: Jezevčík zachránce, Koulař, Hromada smetí, Rozcvička, Hanči, čiči a čevabčiči, Tak jako květ, Lidi, Jihlava, Poklička a pára, Instituce, Mistře Jene, Velryba a nula, Píseň o míru, Nizozemí a Ve vězení StB. Jde vlastně o jediné profesionální studiové nahrávky Jaroslava Hutky z období jeho exilu (1978–1989), na které navázal o dva roky později ojedinělou sestavou tří nahrávacích frekvencí. První dvě nahrávání proběhla v domácím studiu na jaře 1987 (kdy vzniklo 10 písní pro album Novinové sloupy) a na podzim 1987 (10 písní pro album Vyjdi, slunko). Třetí frekvence pak na přelomu let 1987/1988 v profesionálním studiu SSD v Delftu (11 písní pro album Nizozemí). Nahrávky ze Svobodné Evropy měly smutný osud, po listopadu 1989 byly z archivu této rozhlasové stanice vyřazeny. Před zničením je naštěstí zachránil ten, kdo byl u jejich zrodu – Karel Kryl. Digitalizaci pro archivní potřebu Jaroslava Hutky pak provedl v první polovině 90. let Jiří Piprek. O čtvrtstoletí později z těchto nahrávek Jaroslav Hutka sestavil autorské album Tak jako květ. Do užšího výběru se nedostaly písně, u nichž existují povedenější nahrávky, nebo písně, kterým studiová podoba nesluší a potřebují reakci publika. Vzhledem k nedostupnosti původních pásů byly pro další práci použity přepisy Jiřího Pipreka, které pro dnešní vydání upravil v červnu 2011 Petr Mayer. Album Tak jako květ zachytilo Jaroslava Hutku po osmi letech života v Holandsku a představuje s výjimkou lidových písní vlastně celý záběr jeho tvorby: rané písně z „hippie“ období (Voják, Život tě naučí a Hospodskej) z konce 60. let, které připomínají navíc i dva z důležitých Hutkových spoluhráčů, Vladimíra Veita a Petra Kalandru a dále osvědčený repertoár ze 70. let, smutně odlehčený jedinou dobovou reakcí na pochartistické běsnění (Ve vězení StB). Dvě písně byly v době nahrávání relativně nové: Nizozemí a kousavá Píseň o míru. Čtyři ze zde uvedených písní (Mistře Jene, Instituce, Studentské koleje a závěrečné Nizozemí) Jaroslav Hutka nahrál o dva roky později ještě s dalšími muzikanty na svá zásadní exilová alba Novinové sloupy a Nizozemí. Texty písní v bookletu byly upraveny podle zpívané podoby.     Lubomír Houdek Odesílatel: Leona Krejčiříková Datum: 30. března 2012, 19:51:57 Díky za mailík. Mluvíte moudře a mluvíte mi z duše. Moc Vás zdravím. Leona Odesílatel: runka žaludová Datum: 30. března 2012, 19:37:09 Vážený pane Hutko, s velkým pochopením jsem si přečetla váš příběh o nahrávkách ve "Svobodné Evropě". I když jsem kvůli rodičům z této země neodešla a všechno jsem si tu musela pěkně "užít", ten dnešní náš výstup je hodně podobný. Mou nadějí je pouze to, co jsem včera slyšela od svého spolužíka Robejška (který to v Německu dotáhl hodně daleko, dokonce si tam založil svou velmi úspěšnou sociologickou agenturu a naučil Němce, aby ho poslouchali) v rádiu, že prý v lekci demokracie už máme za sebou pubertu. Podivně se přitom zasmál (on se nesměje, ale má zvláštní smysl pro humor). Z toho smíchu a z toho konstatování (souviselo s tím, že už se průšvih pana Janouška nezametl pod koberec) jsem měla fakt radost. Mluvilo se ještě trochu o ozdravném vlivu současného pražského primátora v ODS a o tom, že jinak by tato partaj musela jít do někam, poněvadž lidi jsou naštvaní už hodně. Vzpomněla jsem si na Sociologickou imaginaci, kterou jsme v 60. letech vyznávali, a byla jsem šťastná, že můj spolužák se stal jejím skvělým, mezinárodně uznávaným reprezentantem. I vy tuto imaginaci máte - je to intuitivní cítění toho, co se v tom našem lidském mraveništi děje. Přestože si spousta lidí myslí, že jsou něco extra, že jsou individuality (to jistě jsou), stále jsou svou podstatou spojeni se společností, v níž mají své místo, které ta společnost potřebuje. Myslím, že jste to pochopil nejpozději na Václaváku a posléze na Letenské pláni, kde všude jsem vás ráda viděla. Najít si svou niku v dalším vývoji, to už asi bylo obtížnější. Nicméně v naší historii jste už nesmazatelně zapsán a já jen doufám, že se mi podaří dorazit někdy na váš koncert. Už jsme setkali (dvakrát, jednou s naším společným známým, co tu vedl Francouzské divadlo), ale takových setkání jste měl stovky. Stále vám držím palce a děkuji za to, jaký jste a co děláte. S pozdravem Runka Žaludová Odesílatel: Milan Vaněček Datum: 30. března 2012, 19:17:4 Děkuji za mail ! Indie jde dopředu, my vzad. Doufám, že už se nedožiji toho, až na tom obě země budou stejně (myšleno hospodářsky, nikoli duchovně). Zdravím z Brna !!!! Milan Vaněček Odesílatel: Jan Ambrož Datum: 30. března 2012, 19:08:57 Dobrý navečer, Prosím pane Hutka, Neposílejte nám již INFO o svých aktivitách. Pamatuji si Vás z dob mých studií, "za bolševika". Vážím si Vás jako písničkáře, ale Vaše politické komentáře jsou mimo realitu. Svět je a byl nedokonalý. Nikdy neexistoval/neexistuje/nebude existovat ideální politik, manželka, milenka, děti... Jan Ambrož Odesílatel: wik Datum: 30. března 2012, 19:05:34 to prokleti ceskeho naroda je straslivejsi,nez pises.cesi nejsou hloupi,prave naopak..jenze ti,s vyzzsim IQ okamzite odchazeji,maji chanci jinde!!to je logicke.v zemi zustavaji lide .kteri nic neumi.plodi ale deti,ktere si opet chteji "sahnout ke hvezdam",ucitele,ti dobrodruhove,jim vstipi vychovu a vzdelani,..no jo :),no a pak se to opakuje,stale dokola.proto se to z te zaprdenosti nehne.je to bozi trest za zbabelost!!!! kolem 1 maje budu asi v praglu,sel bys na piiivo?vezmu mavatka a trepetalky. Odesílatel: Tomáš Klvaňa Datum: 30. března 2012, 18:36:40 To jste napsal výstižně. Dřív bych možná protestoval, ale dřív jsem byl (ještě) blbější. Díky. Tomáš Klvaňa Odesílatel: Josef Mara Datum: 30. března 2012, 18:22:34 Mily Jaroslave, kdyz ctu o ceskem politikareni a rozkradani a zakladateli toho marasmu "tuneldedkovi", jak ho pojmenovali na internetu, ktery rozdava sve moudrosti po celem svete, tak je mi z toho opravdu na bliti. Prekvapuje me jeho obliba ve verejnosti kolem 50%., to je skutecne tak vetsinovy narod tak pitomy, ze si neni schopen vytvorit nazor na tohoto zloducha, obklopeneho temi "kejvaly". Tento clovek by mel byt oznacovany za hanbu hradu s jeho vyroky: neznam pojem spinavych penez, svetove bankovnictvi by se melo ucit od nas, neznam pojem konflikt zajmu, opozizni smlova jako rozdeleni mocenskeho vlivu (lucie Bila: pan presindent vam to vysvetli.-nevysvetlil!!, jeho obliba v lidi, kteri umi hromadit penize na ukor jinych: Kozeny (takovych lidi bychom potrebovali mit vic?), Zelezny (ktery se s nim domluvil po afere s kontem ve Svycarech) a jak vysel z vezeni prvniho sel navstivit pana vsemocneho, Batoru (za jeho shodne nazory), Dobes (nejlepsi ministr skolstvi), Bem (vyznamenal ho nejakymi napodobeninama klenotu s tim., ze to byl nejlepsi prazsky primator vsech dob- jak se ukazalo mel pravdu, jenze v rozkradani, to uz nedodal), Vit Barta, ktery se chlubil, ze ma na presidenta velky vliv (bodejt ne, ma taky miliony a umi v tom chodit). Ocekavane presidentske milosti na posledni chvili: Barta, Bem, Janecek. To jen tak jak to vnimam, ctenim ceskeho tisku na internetu, v Kanade. Budu v Praze v dubnu a navstivim Tvuj koncert v Praze 25.nabo 26.dubna. Mej se umelecky Josef Odesílatel: Polacek Tomas Datum: 30. března 2012, 15:40:49 ahoj jardo, a co takhle pohled sub speciae aeternitatis? hele, já jsem teď měsíc v africe a hodně jsem přemýšlel o čechách. neexistuje země, která by za dvacet let udělala tak extrémní pokrok kupředu. krásná, bezpečná, slušná... skvělá. kdo říká opak, ten je - podle mě - nespokojený s vlastním životem a hledá výmluvy. sorry. prostě mě překvapuje, že ti to indie nevyjevila. t. Tak nevím, kde seš, že to tak vidíš. Mně dohromady těch pět měsíců v Indii taky dalo mnoho úvah, o Čechách rovněž, ale hlavně o Evropě a evropské historii, které si teď daleko víc vážím a daleko hlouběji ji prožívám. Evropské myšlení a umění. Ten tvůj pocit jsi ale vyjádřil jako nějaký emigrant z Chicaga před první nebo druhou světovou válkou. Tahle země za dvacet let udělala krok dopředu co se týká vzhledu, uvnitř se toho zase tolik nestalo... Jarda Odesílatel: Polacek Tomas teď už jsem doma, prostopoval jsem tunisko, libyii, egypt. a prostě jsem si tam ověřil, že bydlím v krásný zemi a v krásný době. to je celý - měj se hezky, tomáš Odesílatel: Jopol68 Datum: 16. května 2012, 11:53:59 Zdravím, já bych s dovolením připojil pár slov k názoru mého jmenovce Tomáš e Poláčka: že prý "sub speciae aeternitatis" současná česká země je "krásná, bezpečná, slušná" - a že prý udělala za těch dvacet let "extrémní pokrok kupředu". Spíš se zdá, že tento názor sám je dosti extrémní: za podmínek všudypř ítomné kriminality a korupce hovořit o "bezpečné a slušné" zemi je počinem dosti ojedinělým. - Budiž, ve srovnání s podmínkami v Africe se tak může jevit; ale tohle byl už trik minulého režimu, že nás neustále ubezpečoval v tom, jak krásně se máme - v porovnání s chikagskými dělníky z dvacátých let či s dobou za Marie Terezie. Ono vůbec záleží na tom, ujasnit si kritéria: jestli se díváme především na vnějškové, materiální hodnoty, pak je česká země bezpochyby daleko bohatší než za dob socialismu, a například - to se nedá upřít - Praha z tristní šedi reálného socialismu prokoukla do nové krásy. Alespoň ta Praha historická. Ale co se týká hodnot nemateriálních, duchovních - tady by se dalo právem tvrdit, že země udělala také velký skok, ale spíše dozadu nežli vpřed. Za minulého režimu, přes všechen jeho útlak - či spíše právě pro něj - bylo možno věnovat se duchovním či duševním záležitostem, ona anticko-patoč kovská "péče o duši" nebyla, alespoň v jistých kruzích, prázdným pojmem. Zatímco dneska? Duše, duševno, duchovní hodnoty - za podmínek reálného kapitalismu je to všechno jenom pro smích, nanejvýš záležitost několika podivínů, dneska platí hodnoty zcela jiné. "Myslel jsem, že duše je největším bohatstvím", zpíval kdysi kdosi; to jsou dneska už opravdu jenom vzpomínky na dávno ztracenou minulost. A ještě poznámka k tomu kýči, a boji proti němu: nemohu soudit jak je tomu v Indii, ale co se Evropy týče, nebyl bych tak zcela optimistický: boj proti kýči sice skutečně profiluje evropské kulturní dějiny, ale na straně druhé v realitě u rozhodující části populace nakonec vždycky vítězí právě ten kýč. Bylo tomu tak ostatně do značné míry už i v antice. Ale napadla mě v této souvislosti jedna věc: kapitalismus sám je kýč. Podstatou kýče je, že pozornost diváka odvádí od komplexních, hlubokých úvah o umění k několika málo povrchním, ale svou bezprostřední líbivostí přitaž livým znakům. A kapitalismus je nakonec to samé: on sice nezakazuje přímo pravé umění či vůbec pravé, autentické žití - ale silou svého působení myš lenky naprosté většiny populace fokusuje nakonec na jeden jediný cíl, jeden jediný zájem: hromadění peněz a majetku. Socialismus byl kýč, svým předstíráním "budovatelského nadšení"; kapitalismus předstírá svobodu, ale lidem zalepuje oči i duše třpytem zlaťáků. S pozdravem Josef Poláček Odesílatel: boxberger Datum: 30. března 2012, 15:14:11 Milý Jaroslave, děkuji za zasílání programů i komentářů, s nimiž vždy souhlasím, a ten poslední mi připadá velmi případný. Jsem momentálně v Praze, kam jsem přijela na pohřeb vydavateli Romanu Polákovi, kterého jsi také znal. Zemřel na rakovinu ve 44 letech. Co k tomu dodat? Je to hrůza. Budu v Praze ještě týden, pak se vracím do Paříže, musím volit prezidenta, i když, po pravdě řečeno, velký výběr nemáme. I ve Francii je korupce, zejména co se týče financování politických stran, nespravedlnost, okrádání daňových poplatníků, atd. Volit budeme s Xavierem v Nant, kde jsme přihlášeni jako voliči. Zůstaneme tam asi tři týdny a pak se tam v červenci vrátíme a z§staneme až do konce srpna nebo i déle. Ppřijedeš v létě do Fondamente? Doufám, že ano a že se zase uvidíme. Lituji, že nemáš žádný koncert v Praze v době, kdy tu jsem. Ale teď jezdím do Prahy dost často, chci sem přijet ještě v červnu, tak mi to jistě jednou vyjde. Srdečně zdraví Jana Boxbergerová Odesílatel: Fráňa Olomouc Datum: 30. března 2012, 20:43:21 Ahoj milý Jardo. Nejvíce mne oslovila věta: "Věří ve věčnou blbost svých Čechů," která vyjadřuje vše. Dále mi utkvěla Tvoje citace z jedné knihy o ekonomii: "Kdo chce krávu podojit, nesmí ji porazit," kterou jsi pronesl na svém koncertě. Přeji pěkný den. Petr FRÁŇA Odesílatel: Milada Dudová Datum: 30. března 2012, 23:07:37 Pane Hutko, jakou máte pravdu !!! Je to strašné co s námi mocní dělají... M.D. Odesílatel: Filip Karfik Datum: 30. března 2012, 23:28:40 Mily pane Hutko, pocit urcite paralely mezi pany Husakem a Klausem mne prepadl jiz pred nekolika lety. Rozdilu je jiste spousta, dnesni situace take neni tak zabetovana jako ta tehdejsi, ale myslim, ze zaklad toho pocitu byl a je, ze se - tak jako tehdy - opet hluboce stydim za prezidenta sve zeme. S pozdravem Filip Karfik Vazeny pane Karfik, to srovnani nejak troufale je. Tehdejsi a dnesni doba jsou jine planety. Klause a Husaka ve mne take spojuje stud, ale zaroven pocit ponizujici bezmoci. Situace tehdy byla horsi, ale pocit bezmoci je dnes nalehavejsi ... Aby se clovek sdelil srozumitelne, zjednodusuje, ale nevi jiste, jestli smysluplne, protoze chybi v teto strasne uzvanene dobe diskuze, ktera neni urvana se retezu, diskuze, ktera ma cosi jako spolecne zrcadlo. Nese nas svoboda osameni, scitani samot a propadani do hlouposti a nuda ze strakate prekotnosti ... no jo, kdyz dostanu reakci od Vas, tak se ve mne probouzeji myslenky. Moc vas zdravim, bylo by prijemne si nekdy popovidat ... Jaroslav Hutka Odesílatel: Bretislav Friedrich Datum: 30. března 2012, 15:30:44 Mily pane Hutko, dekuji za Vase psani se srovnanim Husaka a Klause. Rikam leta neco podobneho, pricemz zduraznuji, ze na rozdil od Klause Husak mel alespon osobni zkusenost s tim, jak vypadaji, chovaji se, mluvi a jednaji lide s tvurcim nadanim a osobni kulturou: pred tim nez odhodil masku slusneho cloveka, Husak se pohyboval v kruzich prednich ceskoslovenskych spisovatelu, vytvarniku, historiku, etc., tedy v prostredi, ktere mu umoznilo, aby si udelal predstavu o tom, co nadani a kultura obnaseji. Neco podobneho se Klausovi nikdy nepostestilo: ten byl shora uvedenym od jakziva protivny (pokud na nej vubec narazili) a podobne vychovy se mu tedy nedostalo. To, ze Husakovy kvalifikace nenasly uplatneni v jeho vlastnim pusobeni je myslim separatni otazka. Snad by se dalo rict: Husak vedel, ale nedelal; Klaus nevi a nedela. Druhy pripad je myslim ponekud beznadejnejsi. Srdecne Vas zdravi z Berlina Vas davny fanda, Breta Friedrich. Odesílatel: Jaromír Hánečka Datum: 31. března 2012, 8:32:46 Dobrý den pane Hudka, jak Vy mi mluvíte ze srdce:) Děkuji moc za to. Přikládám myšlenku pana *Vladimíra Sobotky* o soudruhu Klausovi, také se mi moc líbí. Je to velmi výstižné a bohužel nebo bohudík tvrdě pravdivé pravdivé. Klausův pragmatismus Klaus pochopil sílu vyplývající z motivace osob, ochotných pro snadné velké peníze získávané pomocí politické moci a korupce odložit morálku. Opřel se zejména o ty nejzkušenější - členy StB a KSČ a jejich přičiněním byl i zvolen prezidentem. Poskytl jim politické krytí při tunelování bank a podniků, paralyzoval kontrolní a represivní systém a tím jim umožnil bohatnout z korupce. S pozdravem Hánečka Jaromír Odesílatel: Arnošt Goldflam Datum: 31. března 2012, 11:04:21 Všichni do toho Klause naději nevložili, já teda v žádném případě. A bohužel ho vítají -a velmi- mnozí i jinde než v Moskvě- a taky není sám, viz Kaczynski a jeho strana, Cameron, tad.atd. Pozor totiž, tady se přání stává otcem myšlenky a ztrácí se opravdová realita...Jinak dobrý, díky, zdraví AG Máte pravdu, člověk zjednodušuje, aby byl srozumitelný a nebyl moc ukecaný. Klaus patří k mnoha temným stínům v Evropě a je o strach, jestli se ty stíny nezačnou natahovat a spojovat v nějaké další temno. Děkuji za napomenutí .. srdečně Jaroslav Hutka Ó to není napomenutí, to bych si nedovolil! Já jenom, že mě -tak jako mnoho lidí- ti dotyční dost štvou a abysme nebyli taky takoví volové, co soudí šmahem... My právě musíme se snažit zachovat si zdravý nebo aspoň kritický úsudek a pokud možno i nadhled. Mějte se dobře, srdečně zdraví AG Odesílatel: vaclavreischl Datum: 31. března 2012, 11:14:42 Ahoj Jardo, zajimavy text o Tvem setkanim s Krylem. V te dobe jsem ho take potkal v Stuttgartu a bylo to take tak uplne jinne nez jeho velkolepe texty. Svobodna (bozi) kreativita a jeji pozemsky tvurce (prizemni lidsky tvor) jsou asi dve velice ruzne hodnoty a nemelo by se to smesovat (coz "narod" cini a proto se neustale potaci z jednoho prusvihu do druheho). Tak nejak si na to nemohu zvyknout ze pylny mravenecek Pavel Melounek uz mezi nama neni (nepotkal jsi ho v Indii?). Zdravim ze Stuttgartu Venca Odesílatel: Milan Gelnar Datum: 31. března 2012, 11:15:16 Je to smutné, ale je to tak! Díky za trefné shrnutí! A omlouvám se za svou neschopnost udělat ten horoskop. Bojuji teď ze všech sil, abych měl vůbec na základní chod domácnosti a na nic jiného mi čas nezbývá L. Zajímavé je, že za socíku jsem měl spoustu času, na čtení, na muziku, na randění . teď akorát makám a jsem znechucen těmi všemi mafiány a arogancí mocných. Tak nevím. M. Odesílatel: Jiří Dušek Datum: 31. března 2012, 11:26:52 Jaroslave, díky za program i nabídku nového CD, ale zejména za komentář k současné situaci. Ale na rozdíl od Tebe si myslím, že i za ty tři měsíce se zde všeobecná "nasranost" začíná projevovat veřejně a zdá se mi, že lidé již opět začínají zvedat hlavy a " Evropo div se !" oponují veřejně i neomylnému hlasu "profesora" z Hradu e jeho kohorty/ doufám, že v nejbližší době posílenou o p. Bátoru a Dobeše/.Mohu Tvůj názor přeposlat mým podobně smýšlejícím přátelům ? Přeji hodně zdraví a málo falešných tónů. Jiří Dušek Odesílatel: Pavel Kouble Datum: 31. března 2012, 12:33:59 Dobrý den pane Hutko. V Indii jsem byl poprvé v r. 2000 na Maha Kumhamele, kde jsem viděl 100 mil. různě nábožensky založených lidí se koupat v Ganze!!!! Po měsíci jsem se vrátil do Čech. Ano byl to šok. Podruhé jsem strávil v Indii také 3 měsíce. Po návratu do Evropy jsem se stal vnitřně bezprizorní. Nevím kam patřím. Zdali do pravé pravdy jmenem Indie, nebo do chamtivé Evropy. Je s podivem, jak strácíme s přibývajícím věkem úsměv na tváři při honbě za majetkem. Promiňte mi tu expresi, ale od doby návratu mě to tady SERE. Držím Vám palce v psaní a koncertování. S pozdravem Pavel Vážený pane Kouble, děkuji za reakci. Já jsem se v Indii objevil náhodou, dohromady jsem tam byl pět pěsíců, ale hlavně na jednom místě, protože jsem hledal klid na dopsání některých věcí a to se podařilo a trochu mám té země teď po krk, ale to jsou všechno neobjektivní pocity. Mně zase Indie vedla k mnoha myšlenkám o Evropě a jejich dějinách, hlavně uměleckých a filosofických a nějak jsem se sem vrátil s větší úctou k tomu evropskému zápasu o individuální svobodu a boj v každé generaci o individuální vyjádření a to už od starého Řecka. A rozpoznání kýče a boj i proti němu... jen kratičce a velkých věcech - Jaroslav Hutka Odesílatel: ji.ku Datum: 1. dubna 2012, 8:24:46 Zdravím a děkuji za info i Vaše hodnocení, zdejšího stavu, domnívám se příliš velmi, velmi milosrdné! Trochu se mi "vymyká", přestože, i když málo "znám" situaci v Indii, jeví se mi "naprosto nepochopitelné", jak země s neskutečnou chudobou a asi pátou největší armádou světa nyní realizuje snad největší zbrojní nákupy na světě v řádu snd stovek miliard, pomíjeje kosmický výzkum a jaderné zbraně! Jak se to slučuje s jejich filosofií?! Zdravím a přeji vše jen dobré! Jiří Kurfiřt Odesílatel: Tomas.Tomanek Datum: 2. dubna 2012, 9:08:48 Jardo, vždycky jsem Vaše pohledy na naší politickou scénu vytisknul a doma je četl otci. Oba jsme vám davali za pravdu a naprosto se s Vašími názory ztotožňovali. Bohužel, táta mi 4.12. odešel na pravdu boží, ale jsem si jist, že to teď čte se mnou a spolu se mnou Vám i fandí. Komunisty a Bolševika totiž vždycky s "láskou" nenáviděl. Ať se Vám daří. tom