reakce SVATÝ VÁCLAV NA ŘETĚZE   Dovolili mu to jen osm let. Letos si Češi svatého Václava zase uvázali na řetěz. Nebyli to rudí komunisté okupované země, ale modří ptáci občanské demokracie z radnice Prahy 1. Důvod je pokrytecky stejný: „aby lidé nepoškodili pomník národního patrona.“   Do roku 1975 nikdo pomník nepoškodil a to se u něj, od jeho postavení v roce 1913, shromažďovaly velké a často nepřehledné davy. Shromažďovaly se policky povinně i vzpurně, rozzuřeně nebo z bezmoci a také třeba jen pro radost či silvestrovské veselí. Nad vším se Václav tyčil a když tam nebyly zrovna davy, tak si milenci dávali pod ocasem rande a kdekdo posedával na soklu pod sochou, protože to tak architekt Alois Dryák, který sokl vytvořil, chtěl. Aby lidé v klidu spočinuli pod svým světcem a turisti se svačinou v ruce se mohli rozhlédnout po tom velikánském náměstí. A když 21. srpna 1968 po poledni Václavák obsadily ruské tanky a rozstřílely Národní muzem, protože si ho spletly s rádiem, tak Václav seděl na svém koni hrdě dál, kulkou nezraněn a připomínal naléhavě, že jsme svobodní lidé, a že když po dvou dalších desetiletích přišla zase okupace, že nás to nemá zlomit. Stál tam, lidé k němu chodili, stál tam a byl symbolem svobody. 28. října 1918 v jedenáct dopoledne u něj Alois Jirásek přečetl proklamaci o vyhlášení nezávislého demokratického Československa. A to, že se Koňský trh bude jmenovat Václavské náměstí, vymyslel v roce 1848 Karel Havlíček Borovský.   Komunisti, kteří se v roce 1968 dopustili vlastizrady a kolaborovali s okupační mocí a nebyli za to ani potrestáni ani zakázáni, nahrnuli v roce 1969 kolem Václava obrovské dřevěné díže se zasazenými stromky, aby lidé k Václavovi nemohli. Říkalo se tomu Štrougalovy sady. Štrougal byl tehdy ministrem vnitra. Později byl už tolerovaným předsedou vlády, bohorovným hajzlem, o kterém se tvrdilo, že si s normalizační zpěvačkou Helenou Vondráčkovou rozuměl až tak, že to bylo fakt nablízko. Herečky a zpěvačky se zaplétají s mocnými, to už je známo ze starého Říma, nakonec i z nového, jak se vytahuje Berlusconi.   Po hokejovém utkání 28. března 1969, kdy Češi nad Rusákama na mistrovství světa ve Stockholmu vyhráli 4:3, se na Václaváku srotil obrovský veselý dav a Štrougalovy sady rozmetal po celém náměstí. Taky někdo rozflákal výlohu Aeroflotu, ale dodnes není jasné kdo. Asi Rusové sami, aby dali Štrougalovi šanci zasáhnout.   Byl jsem tehdy na Václaváku. Bydlel jsem nad Muzeem a šel jsem domů z vyprodaného představení v divadle Maringotka ve Vyšehradké ulici. Byla to fascinující a veselá noc a policie zasáhla až po druhé hodině ráno, když dav prořídnul. Stál jsem právě na chodníku před Domem módy, kousek od sochy, když se od Muzea přihnala početná tlupa policajtů a vrhla se na hlouček lidí, kteří postávali v rozházené hlíně pod sochou. Zvuk dopadajících obušků na lidská těla je tupě mlaskavý a trapný. Slyšel jsem ho poprvé v životě.   Hlouček se rozprsknul na všechny strany a policajti nesmyslně pronásledovali jednotlivce a snažili se ještě si bouchnout. Jedna zelená uniforma se hnala za nějakým klukem kousek ode mne, ještě si práskla po jeho zádech, ale tou ránou zavrávorala, zpozdila se a kluk utekl. Uniforma se zastavila, otočila a vracela se po chodníku kolem mne. Stál jsem šokovaně s kytarou na rameni. Nad uniformou se pod čepicí najednou objevil lidský obličej, otočil se ke mně a řekl, abych to slyšel: "To mě fakt nebaví." A vrátil se pod sochu mezi své a tvář se mu zase někam vypařila.   Tehdy jsem poprvé viděl zásah českých policajtů proti vlastním lidem. Tedy poprvé od ruské okupace, po měsících neuvěřitelné shody, kdy policajti dokonce rozváželi protiruské letáky a nepustili je hlavním vchodem do rádia. To bylo hnusné probuzení. Rusové byli schovaní v kasárnách a okupační pořádek v novém protektorátě si užívali už jen Češi a Slováci sami.   Čas šel a obyvatelstvo bez hrdosti a paměti se propadlo do šedé beztvářné zbabělosti a vytěsnilo zmysliokupaci i vlastní ponížení. Nastalo nebarevné bezčasí vyplněné strachem a tupostí. A v roce 1975, uprostřed této neprůhledné vytrašenosti, uvázali komunisti svatého Václava na řetěz. V čase vstřícné předposranosti to ale už nikoho neurazilo.   Šel jsem jednoho dne po Václaváku a najednou viděl kolem Václava řetěz. Došel jsem nevěřícně až k němu a zase jako bych slyšel to trapné tupé mlaskání obušku po zádech spoluobčana. Řetěz je podlý a pokryteckýjakokomunisti sami. Sice se tváří jako řada lipových listů, tedy jako národní symbol u národního světce, jenže ostrými špičkami otočenými vzhůru se stal ostnatým drátem, kterým byla tehdy omotaná celá země. Ovšem řetěz má ještě výtvarnou podobu. I Mussolinimu by na řetězu spočinulo oko s potěšením. Jsou to listy nebo plameny?   Po převratě v roce 1989 zůstal řetěz kolem Václava viset. Jak to? Copak jsem tu symboliku chápal jenom já? Přemlouval jsem všechny pražské primátory i prezidenta, ať ten řetěz sundají. Některé symboly prostě platí. Tak jako se nepálí vlajka a neplive na válečné hrdiny, tak se prostě neuvazuje svatý Václav na komunistický ani fašistický řetěz. Podařilo se nám to s Balbínovou poetickou stranou až 7. června 2005.První šroub povolil pražský primátor. Řetězy jsou na šrouby.   Když jsme to s primátorem odšroubovávali, byl pršlavý den a media neměla o tuto událost zájem. Moje starost samozřejmě byla odstranit také sloupky, na kterých byly řetězy přišroubovány. Člověk, který říkal, že je šéfem památkářů, mi vysvětlil, že jelikož se socha dává do původního stavu, tak budou odstraněny i sloupky, ale to je technicky náročnější, protože jsou zapuštěny v kameni. Nevím, jak se jmenoval, ale slovo nedodržel a nebo nepřežil katastrofální úřadování ministra kultury Jandáka. Takže sloupky zůstaly a modří ptáci Prahy 1 se teď rozhodli, že komunistické řetězy našroubují zpátky.   Takže 25. dubna 2013 byl svatý Václav opět uvázán na řetěz, s výmluvou, že řetěz Václava ochrání. Je to ale jen přiznání otrocké duše, která miluje ploty a zákazy, protože má strach ze svobody. Takže vítejme v Česku ve dnech, kdy politici usilovně vzpomínají na výročí Pražského povstání. 6. května 2013 Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka Odesílatel: Jakub Mejdricky Datum: 7. května 2013, 17:44:57 krasny fejeton, a ac smutny, posilam podekovani, ci gratulaci ci jak to nazvat diky Jakub Mejdricky Odesílatel: Sylva Kordová Datum: 7. května 2013, 22:27:39 Ahoj Jaroslave, napsal jsi to úžasně, přesně ! A zas jsou lidi apatycký, uplácaný starostma a votrávený z politiky -a je jim zas hodně věci jedno !!! a Češi, hrdinové, na konci války povstali... a kdo dal podnět ?? a to měli v Moskvě radost ...A skauti, sokolové a vobyčejný chlapi umírali ! A já už jsem skeptik, nějak to úplně nemůžu slavit. Je nádherný jaro, i když prší - no a ? To je toho, a příroda si nestěžuje,.. , v ponděli mě překvapily kaštany . Byla jsem cvičit v Dubči, a u sokolovny trčely na kaštanech svíce květů ! Paráda ! Zdravim , Sylva Kordová Ahoj Sylvo, taky jsem teď na ty kaštany čuměl, jsou nádherné...Jarda   Odesílatel: Sylva Kordová Datum: 8. května 2013, 9:52:40 P.S. Jaroslave, pošli (nabídni ) ten výborný fejeton do Respektu !!! a proc tam občas nemáš sloupek ?? Zkus to !!! Jsi chytrý chlap s pronikavým úsudkem, a tam si tvé názory přečte víc lidí , než jen známí, a ....proč to nezkusit ? Piše tam i Třešńák a td... Držím palce! Sylva Odesílatel: Tomáš Kordač, JUDr Datum: 7. května 2013, 21:25:39 Dobrý večer pane Hutko, děkuji za Váš email s koncerty a s Vaším textem o sv. Václavovi a řetězech. Chci se zeptat, zda bych mohl tento Váš velmi pěkný text šířit prostřednictvím svých stránek na facebooku nebo také soukromého webu www.kordy.eu . Samozřejmě s uvedením Vašeho autorství. Moc rád totiž vidím, že existují v Čechách lidé, kteří ještě vidí, že komunisti a komunismus, vč. estébáctví je rozlezlý napříč všemi sociálními vrstvami, věkovými kategoriemi a politickými stranami. Je tedy jedno, jestli je to "modrý pták", "třešnička" či "oranžový pomeranč" - komunismus má tenhle národ v sobě (většina jistě). Děkuji předem za jakoukoliv odpověď. V úctě T. Kordač, Praha Odesílatel: Ludmila Datum: 7. května 2013, 19:19:59 Mily pane Jaroslave, dekuji Vam za pekny fejeton. Jen mam obavy, aby se po Vasi zmince o Strougalovi a zname zpevacce s Vami jeji manzel nezacal soudit. Je to jeho konicek. Preji Vam hodne zdravi, radosti , stastnych dnu a pracovnich I osobnich uspechu z celeho srdce. Zdravi Vas LUDMILA Odesílatel: Marie Knizakova Předmět: vzkaz Datum: 8. května 2013, 10:07:11 Ahoj Hutko, Tvé žvásty o svobodě jsou nesmyslné a působí jako marketingový trik. Socha Sv. Václava od Myslbeka patří k nejkrásnějším jezdeckým pomníkům na světě a je třeba jí uchovávat. Bohužel, k soše nepřicházejí jen kulturní lidé, ale i spousty pitomců, kteří se k ní nechovají jako k významnému symbolu i krásnému uměleckému dílu a proto je třeba jim v tom alespoň trochu zabránit. Nezneužívej situace pro sebepropagaci a neplýtvej pojmem svoboda. Milan Knížák Odesílatel: Richard Balous Datum: 8. května 2013, 10:15:19 Jaroušku, napsals to krásně..... RICHARD BALOUS Odesílatel: Miroslav Pesch Datum: 10. května 2013, 14:30:16 Ahoj Jaroslave, přečetl jsem si Váš text cílený zřejmě k pražskému povstání a 8. květnu (respektive 9. květnu) a s politovánihodným pocitem a bez jakéhokoliv zadostiučinění, protože k žádné historické satisfakci evidentně dodneška nedošlo, s Váší stručnou reflexí historií českého národa 20. století souhlasím. Ke slovu souhlas je nutno přidat slova bohužel a muset, čili bohužel musím souhlasit, ač mi to není žádným potěšením a byl bych raději nemusel. Nevím, jestli má tento národ šanci a budoucnost, nevím jestli podmíněně nebo nepodmíněně. Jestli podmíněně, tak je to špatné, protože není nikdo, kdo by nyní čechy probudil k životu. Jestli dlouhodobě nepodmíněně, tak toho se již my dva nedožijem, protože cesta bude dlouhá. Možná téměř nekonečná. V každém případě by se s tím člověk neměl smířit, že národ spí. Pod pojmem národ si samozřejmě představuji všechny dobré duše, které tento národ určitě má. Možná, že se na chvíli probudil (přede dvaceti léty), ale brzy zase usnul. Věřte mi a říkám to zcela upřímně, že bych byl raději, kdyby usli mnozí jeho současní političtí představitelé. Samozřejmě to myslím symbolicky. Ne navěky, protože nechci nikomu přát nic zlého. Jinými slovy kdyby se uplatnili v odlišných sférách lidské činnosti. Nebo odešli do předčasného nebo starobního důchodu. Možná, že bychom si oddechli všichni. A za podmínky, že by na jejích místa dosedli normální a slušní lidé, možná, že by se i náš národ probudil k životu. Ale asi jsem moc velký idealista. A taky jsem už slyšel, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží? Neříkal to již náhodou G.W.F Hegel? Ta jeho nebyla taky ideální, i když on si to myslel. Možná, že byla lepší než ta naše?Člověk má zvláštní schopnost vidět minulost idylicky a romanticky. Samozřejmě ne každý člověk. Jen člověk s fantazií a snílek. V každém případě Vám děkuji za Váš podnětný text k přemýšlení a přeji všeho dobrého. Miroslav Pesch Odesílatel: Libuše Ludvíková Datum: 9. května 2013, 13:22:59 Ahoj, Jardo, nejhorší je, že je to tentokrát všem úplně jedno. Svatý Václav a jeho náměstí už nic neznamenají? Já to aspoň dám na web PEN klubu a na jeho fb. Měj se dobře a jarně! Liba Odesílatel: Ing. Tomáš Rozsíval Datum: 9. května 2013, 8:44:21 Ano, je to smutné. Bohužel, od úřednických tupců nelze očekávat nic jiného. Obávám se totiž, že onu symboliku vůbec nechápou a s klapkami na očích dál melou o zachování bezpečnosti v duchu návodů zakazujících sušit domácí zvířata v mikrovlné troubě či příkazu uzamknout stupačky na popelářských vozech (ejhle, zase Praha 1). Asi není možné žádat od úředníka jiný postup než ten, který mu přináší nejméně starostí a nejméně momentů, které ho vyrušují z jeho posvátného klidu. Potíž je v tom, že uředník má pouze plnit příkazy respektive dbát o jejich řádné plnění. Když se ale úřednická předposranost šíří již od předsedy vlády, těžko očekávat, že na nižších postech se objeví osobnosti, které budou sledovat více, než vlastní prospěch. Ale v tom jsou zase dobří!!! S rostoucím věkem mám stále častěji tendenci negativní věci pouze registrovat a stále méně v sobě nacházím sílu proti nim vystupovat. Obávám se, že je obecný jev. Takže děkuji za každé připomenutí věcí jdoucích špatným směrem. Nepatřím k těm, kteří tvrdí, že se tak děje vždy a všude a myslím, že je třeba připomínat i věci dobré (byť se novinářům nehodí do krámu jsouce málo akční), ale přeci jenom. Na upadnutí do letargie spoléhá každá moc. A s nižším šlechtickým stavem v čele státu máme dobře našlápnuto! Ale to je zase jiná písnička. V každém případě díky za připomínání. Tomáš Rozsíval Odesílatel: Pavol Petras Datum: 9. května 2013, 7:50:52 Dobrý deň p.Hutka, tak neviem, neviem, či mali Češi už v r.1969 samostatné repre mužstvo v hokeji ? Pekný deň. Váš hudobný fanúšik Pavol Petráš Vážený pane Petráš, omlouvám se za historickou nepřesnost, samozřejmě to byl česko-slovenský tým. Ale je pravda, že jelikož jsem z Moravy, tak na to nejsem tak háklivý, přesto se omlouvám - Jaroslav Hutka   Odesílatel: Jozef Knapik Datum: 8. května 2013, 18:03:39 Pán Hutka, mýlite sa! 28. března1969 nikdy Češi nevyhráli nad Rusmi 4:3. Som na 100% presvedčený, že vtedy vyhráli Češi a Slováci. S modrou lúzou si musíte urobiť poriadok sami - a som presvedčený, že aj urobíte - nič netrvá večne. Vážený pane Knapík, já se omlouvám za tuto historickou nepřesnost, samozřejmě tam hráli i Slováci, ale nějak asi proto, že sám jsem z Moravy, tak jsem k tomu ne tak úplně citlivý, ale je fakt, že si zase Češi nezaslouží, aby všechnu tu slávu sklidili sami. Možná tam hrál taky nějaký Moravák, ale to ani sám nevím...srdečně zdravím - Jaroslav Hutka   Odesílatel: vitekbenes Datum: 8. května 2013, 18:03:01 Dobrý den pane Hutko, je to smutné a podobnost se sedmdesátými lety je zarážející. Nebýt skupinek svobodomyslných dávajících nadji na nalezení společné řeči, emigroval bych přinejmenším do sebe. Krásný sváteční večer Vítek Beneš Hloupost u nás kvete, dala by se vyvážet V červnu 2005 zorganizovala Balbínova poetická strana odstranění bronzového řetězu, který obepínal Myslbekův monument sv. Václava na pražském Václavském náměstí. Stalo se tak na mohutném happeningu do modra rozhořčených obyvatel Prahy, na protest proti »totalitním manýrám« minulého režimu. Řetěz z dílen uměleckých kovolitců prý znemožňoval demokratickým živlům z domova i ze zahraničí volné lezení a vysedávání na mramorovém piedestalu. Na slavnostním srocení vystoupili u příležitosti odstranění památkově chráněného řetězu, skládajícího se z lipových listů, hudebníci Jaroslav Hutka a Radim Hladík, kterého si ale přes tuto blbost vážím! Požehnání k neuvěřitelnému jančení dal nejenom Magistrát hlavního města Prahy, ale i Národní památkový ústav. První část řetězu vlastnoručně před osmi lety odšrouboval tehdejší primátor Prahy MUDr. Pavel Bém! Svůj čin posvětil kropením z lahve šampaňského. Opodál mu za jeho skutek zatleskal i exprezident Václav Havel. Schovával se nad Domem módy jako malý provinilec. Strůjci činu otevřeli dílo zkázy! Zakrátko se pomník stal večeřadlem rychlého občerstvení, turistů, ale i křeslem narkomanů a opravdových pobudů. Nakonec Tryznou za Mesiáše. Psal jsem stížnosti na všechny strany, chtěl jsem vědět, kde je řetězu konec, neodpověděl mi skoro nikdo. Řetěz se našel a byl znovu instalován - teď už ze zoufalství - po osmi do nebe volajících letech! Zdeněk HRABICA, Haló noviny, 15. 5. 2013