Příbramáci chtějí, aby je Dyba také žaloval Po rozsudku Krajského soudu v Plzni zaznamenal J. Hutka sympatie lidí PŘÍBRAM - "Jsem překvapen takovým množstvím ohlasů na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni," svěřil se včera folkový zpěvák a výtvarník Jaroslav Hutka našemu listu. V pondělí 16. listopadu vynesl plzeňský soudce Alois Svoboda rozsudek, ve kterém je zpěvák odsouzen, aby strpěl tiskovou omluvu bývalému ministru hospodářství Karlu Dybovi. V rozhovoru pro Plzeňský deník, který byl otištěn ve všech regionálních vydáních, použil Hutka emocionální slovo "gauner", kterým zhodnotil některé výsledky Dybova ministrování. Šlo zejména o to, jakým způsobem se exministr vypořádal se svazáckým a komunistickým majetkem, který měl být podle zákona využíván ve prospěch všech dětských a mládežnických organizací. V reakci na výrok soudce se na Hutku obracejí lidé, kteří mu projevují anonymně i neanonymně sympatie, telefonují mu, zastavují ho na ulicích. "Prožívám takovou zvláštní euforii," říká Hutka. Soudní proces a konečný verdikt, proti němuž se odvolal, ho rozhodně neodradily od toho, aby dál veřejně mluvil o tom, co ho v Čechách trápí: "Jediná naděje na jakoukoli změnu je, že se věci řeknou naplno, když se vědí. A ve chvíli, kdy se vědí, je šance, že budou změněny. Vyslovit je, to je důležité. Obavy, že pak budu vláčen po soudech? Nemám. Měl jsem disidentské problémy za bolševika. Ten režim měl strach se mnou špatně zacházet, protože by to byla ostuda před obyvatelstvem a hlavně na Západě. Nejhorší na tomhle novém režimu je, že se ostudy vůbec nebojí. Spoléhají na to, že se za týden na všechno zapomene a zahraničí po tom nic není," říká s dávkou sarkasmu. Jak se nám včera podařilo zjistit na Příbramsku, lidé, kteří s Jaroslavem Hutkou sympatizují a prošli následky Dybova rozhodování o geologickém průzkumu na rozsáhlém zlatonosném území, jsou odhodláni sepsat soudci Svobodovi petici, že s Hutkovým výrokem souhlasí a nechat se od bývalého ministra také zažalovat.   Plzeňský deník, 1998-11-21   JINDŘICH HÁSEK   Hutka se musí v tisku omluvit Dybovi Zpěvák označil bývalého ministra za gaunera, který by měl jít před soud PLZEŇ. Folkový zpěvák Jaroslav Hutka se musí v tisku omluvit bývalému ministru hospodářství Karlu Dybovi. Podle včerejšího výroku Krajského soudu v Plzni se omluva týká pouze některých Hutkových výroků, které pronesl na Dybovu adresu před více než dvěma lety v rozhovoru pro Plzeňský deník. Hutka se má omluvit především za to, že exministra za Občanskou demokratickou stranu nazval opravdovým gaunerem. Dále o něm prohlásil, že je zralý na prokurátora. Tím se podle soudu dotkl Dybovy cti. Za výrok, že Dyba je úžasný v tom, jak dokáže rozpustit komunistický a svazácký majetek, se zpěvák naopak omlouvat nemusí. Hutka se proti rozsudku hodlá odvolat. "Dnes už toho vím víc a řekl bych to klidně znovu. Dyba měl veřejně vysvětlit, jak to s tím svazáckým a komunistickým majetkem ve skutečnosti bylo. Kdyby to přesvědčivě objasnil, tak se mu omluvím," řekl včera Hutka. Exministr totiž v průběhu procesu nedokázal odpovědět na otázku, co se s majetkem stalo, a odkazoval pouze na úřední zprávy. Hutkův advokát Jaroslav Svejkovský rovněž s rozhodnutím soudu nesouhlasí, protože podle něj oba žalované výroky spolu souvisí. "Hutka nazval Dybu gaunerem právě proto, že se mu nelíbilo nakládání ministerstva se svazáckým a komunistickým majetkem," uvedl Svejkovský. Usmíval se rovněž nad odůvodněním rozsudku, v němž soudce srovnával leninské a masarykovské pojetí svobody projevu a ochrany cti osobnosti.   Rovnost, 1998-11-17   Společnost se nevyvíjí Jaroslava Hutku jsem zastihl doma v Praze. Byl v dobré náladě: "Budu chvilkama odskakovat od rozhovoru, vyrábím cédéčka, jestli ti to nevadí," řekl mi do telefonu ze svého malého studia, kde si právě rozmnožuje nové soukromé vánoční CD disky s názvem Ježíšek. Jaké jsou ohlasy na rozsudek Krajského soudu v Plzni? Jak na něj reagovali prostí lidé? Už když celá záležitost s Dybovou žalobou začala, ohlasy byly. Lidé mě oslovovali, někdy někdo zatelefonoval, měl jsem z toho pocit, že to je veliké. Ovšem teď, po rozsudku, mám pocit úplně jiný - zvláštní smršti, protože nám domů telefonovalo téměř okamžitě po odvysílání zpráv několik desítek lidí, kteří si v seznamu našli můj telefon. Mnoho jich jistě přemýšlelo, že také zavolá, ale těch několik desítek, které to skutečně udělaly, a stálo jim to za to, to je mocná reakce. Když jdu po ulici, zažívám takovou festivalovou náladu, protože se na mne lidé usmívají, zdraví mě, zastaví se se mnou či mívají takové poznámky, jako že bych se neměl omlouvat, že jsem to vystihl. Nebo mě osloví rozčileně a chrlí ze sebe - Jak je to možné? - a radí, ať se nedám. Hlavně mi všichni říkají, ať se neomlouvám. V tisku totiž nebyl rozsudek reprodukován správně. Já se omlouvat nemusím. Má se omluvit vydavatel, já mám jen omluvu strpět. Takže nakonec si Dyba netroufl chtít omluvu ode mne! Ta reakce na proces je mocná. Telefonují ti, kteří pracovali na Dybově ministerstvu. Už mám s nimi domluveno i několik schůzek, s tím, že mi popíší tehdejší situaci. Takže mi nezbyde, než se Dybou zabývat dál. Reagovali na výrok soudu politici? Politici dosud ne. Je to pár dní, já se s politiky nesetkávám pravidelně. Stal ses mediální hvězdou - jak hodnotíš práci sdělovacích prostředků při vynesení rozsudku? Trošku jej po celou dobu sledovaly povrchně. Měl jsem pocit, že komentují fotbal - kdo komu dal gól, zda Hutka Dybovi či Dyba Hutkovi. Mám dojem, že si tisk, rozhlas a televize neuvědomovaly, že jde také o jejich svobodu. Po vynesení rozsudku už informují trochu líp, ale lehce povrchně. Nikdo se nedotkl toho tématu tak, že nejde skutečně o to, že jsem někoho urazil, ale že jsem se pokusil pojmenovat výsledek jeho práce. Výsledek toho, co ten člověk udělal. Nešlo přece o to, jak jsem to řekl. Takže podstata věci uniká. Zdá se mi, že sdělovacím prostředkům uklouzává, lidem ne. Jako by nezmizely obrovské majetkové hodnoty... Bývalý ministr školství Vopěnka mi jednou říkal, že svazácký majetek měl původně přijít pod něj, takže už si na to připravil lidi. Pak se ve vládě sešel s Klausem, Dybou a Igorem Němcem - a ti mu řekli, že mu to nedají, že si to vezmou na starost sami. Často na tvá slova myslím, když potkávám zástupce dětí a mládeže a mládežnických organizací a oni škemrají o podporu jako žebráci. No, ti měli obrovský majetek - a Dyba jim ho ukradl. To prostě tak je. Co jsi z projednávání soudního případu vyvodil pro sebe? Dovedu si představit, že o tom složitě přemýšlíš. Stálo ti to za to? Stálo nám to za to - tobě mluvit otevřeně a mně tvá otevřená slova napsat? Abych pravdu řekl, handrkovat se s takovými lidmi, kteří jsou v pozici nedotknutelných a neporazitelných, je svým způsobem ztráta života, ztráta času. Je to otravné. Na druhé straně zkušenost to je, protože tento typ soudu jsem ještě nezažil. Tu kafkárnu. Tu absurditu, když se výrok začne rozpitvávat u soudu. Ono to totiž dostane úplně jiné dimenze. Rozebírají se slovíčka. Pasují se na to modely nějakého rozsudku Nejvyššího soudu, mezinárodního soudu, mezinárodního práva. Studuje se slovník Akademie věd a podobné věci. Ale ten text, ten náš rozhovor, ten si myslím, že byl jasný. Tam bylo zřetelné, co člověk říká, a oč jde. Najednou se z toho tím rozpitváváním stalo něco obludného, co už jen málo souvisí s podstatou sdělení. Na druhou stranu to splývá s úrovní soudnictví v Čechách, která je pro mne velmi zamlžená a velmi problematická. A také s celkovou úrovní atmosféry ve společnosti, která je víceméně zmatená. Našel bys historické paralely obhajoby svobody slova, které ti při soudním sporu pomáhaly? Nemůžu říct... O soudech, které stíhaly Karla Havlíčka Borovského jsi ale slyšel dost. To byla přece také záležitost svobody slova. Byla. Jen to tehdy mělo jiný švih a o něco tam šlo. Havlíček velmi aktivně vyslovoval, co si určitá část české společnosti myslela a prosazoval to na nějakém tehdejším - řekl bych - bolševiku u vlády. Havlíčkův soud je srovnatelný se soudy z disidentských dob. V téhle naší době vlastně jde o mlácení do žíněnky. Vzduch v Čechách jako za Háchy. Mlácení do žíněnky - vychází to podle tebe do ztracena? Do ztracena. A zdá se, že ti viníci situace, ve které jsme, jsou nezranitelní. Spousta z nich je u moci. Spousta z nich se ještě chce k moci vrátit. To všechno jaksi souvisí s koncepcí Klause... Myslíš si, že opoziční smlouva klimatu, v jakém soudce vynesl rozsudek, sehrála určitou roli? Nejsem si jist. Ta smlouva je nemravná, ošklivá, navádí vzpomínky na druhou republiku z období Háchova... Opoziční smlouva s tím možná souvisí nepřímo. To zmrazení společnosti, umrtvení, zastavení, ta deprese, se tou smlouvou jen zvýšila a nějakým způsobem zabetonovala. Společnost se přestala vyvíjet. Přestala být aktivní. Lidé jsou z politiky otrávení. Nevědí co dál. Vlastně je jim už teď jedno, zda je u vlády ten nebo ten. A na druhé straně - možná, že to jedno je, protože politikové, když už jsou jednou nahoře, tak se možná mezi sebou chytře dohodnou. Otázku demokracie, občanské společnosti neřeší. Pouze o ní plácají. Je spousta soudních sporů, které jsou stále otevřené. Případ soudu s Dybou je mezi nimi. Ty jsi reagoval při prvním rozhovoru pro náš deník emocionálně. Možná až teprve před soudem se ti dostala do rukou fakta a čísla, závěry kontrolního úřadu - a dodaly ti zbraň do rukou. Nepolekal ses, že na tvých emocionálních slovech bylo tolik pravdy? O případu Dyby jsem věděl obecně, teď o něm vím řadu detailů. Skutečnost je mnohem horší, než jsem tušil. Ta by se měla pojmenovat ještě horšími slovy, než jaká jsem užil. Kdo to má udělat? Publicisté? Policie? V první řadě by se o to měly zajímat sdělovací prostředky. Od toho jsou noviny, televize, aby se takovými věcmi zabývaly. Na druhé straně by měl jít k jádru věci Nejvyšší kontrolní úřad. Ten mi připadá jaksi ze zákona bezzubý. Možná, že by se tím měla zabývat policie, parlamentní komise, někdo, kdo z toho může udělat nějaký závěr, který se nakonec prosadí v čin. Konkrétně: v jaký čin? Že se něco změní, že někoho potrestají, něco se zveřejní přesně tak, jak to je... Aby se to dostalo do rukou lidí, kteří mohou něco udělat, eventuelně to napravit. To, bohužel, ještě nejde. Se svazáckým majetkem nechce nikdo nic mít. Policie vyšetřuje ekonomickou kriminalitu, ale při složitosti případů se jen těžkopádně orientuje a ani se v tom možná dost nevyzná. To si nejsem tak jistý. Kdyby chtěli, tak by se vyznali. Ale je tu ještě něco, čemu se už devět let říká, že je to nedostatek politické vůle. To je formulace na houby. Ta, kdyby se přeložila do češtiny, znamená: Do toho nevrtejte. Tím se nezabývejte. To je naše záležitost, a vám, občanům, je do toho houby. A vy, novináři - nešťourejte! Nezbyde ti možná, než znovu emigrovat, když řekneš pravdy ještě víc. Tak dlouho tě budou honit po soudech, až... (Pochopil, že ho drobátko provokuji a možná mávl rukou) No jo... Je mnoho přátel, kteří o emigraci přemýšlejí a dokonce jeden můj kamarád v lednu příštího roku s celou svou rodinou emigruje. Otázka emigrace z českého státu je ve vzduchu. Ale moje otázka to není. Já už jsem tam jednou byl a nemíním emigrovat podruhé. Myslíš si, že to ještě není tak hrozné, abys musel odejít? Pro mne ne. V čem to je, ta zvětšující se nechuť žít tady, v Čechách? Je to ve způsobu, jak se navzájem nesnášíme, jak se vypořádáváme s minulostí? Jak čelíme xenofobii, rasismu? Nejsem si jist, zda jsem autorita, která o tom může mluvit. Ale na druhé straně - je to sokratovská otázka: Jak chceš mluvit k někomu, kdo tě nechce poslouchat? I já jsem řekl mnoho věcí, ty se jeden den řeknou, druhý den zmizí. Nahlas se to ale říkat musí, to je jediná naděje, povinnost. Věci se řeknou nahlas, protože je víme. A ve chvíli, kdy je víme, a řekneme, můžeme očekávat změnu. Důležité je, když se názor vysloví. Obavy, že bych potom byl vláčen po soudech? Nevím. Kdyby na to došlo, musel bych si stále uvědomovat, v jaké jsem pozici. V jaké jsem pozici? Těmto tvým slovům nerozumím. Situace je totiž taková, že jsem měl problémy za bolševika. Režim měl strach nějak se mnou špatně zacházet. Bál se veřejné ostudy. Ať to byla ostuda mezi obyvatelstvem nebo ostuda na Západě. Nepříjemné na novém režimu je, že se žádné ostudy nebojí - ani před našimi lidmi, ani před zahraničím. Něco se stane, je to ostuda, je to hanebnost, a oni vycházejí z toho, že u nás se na to zapomene - a zahraničí po tom nic není. Možná, že tak smýšlejí jen vrchní vrstvy společnosti. Mně se zdá, že ostatní občané dobře reflektují situaci. Že způsob, jak se při mimořádných parlamentních volbách dokázali vyrovnat s republikány a při komunálních volbách s lidmi, kteří na radnice nepatří, to dokazují. Nejsem si jist. V Praze ve většině obvodů vyhrála ODS a to považuji za veliké neštěstí. Celá volební kampaň ODS byla hrozná. Já prostě pořád mám před očima, jak jakýsi náfuka z ODS si na Stalinův pomník dal svůj portrét. To mám taky napsat? Což když se náfuka pozná? Když si někdo dá v podstatě do výšky Stalinovy sochy svůj portrét, mně se to zdá až patologické. A že na to část obyvatelstva reaguje pozitivně, se děsím. Stalin je Stalin. To místo mělo zůstat jako připomínka, že tam byl. On tam také neustále bude, protože tam se bude pořád říkat "U Stalina". Je to Stalinovo místo. Tam nelze postavit žádnou sochu. A najednou si tu někdo vztyčí plakát a ještě ten nápad reklamně ukradne nějaké firmě... Pražáci reagovali pozitivně na kampaň ODS. Není to tím, že jsou jiní než venkované? Možná to tak je. Pražáci jsou jiní. Já měl dojem, že jsou inteligentnější a ono to také tak dlouho vypadalo. Do Prahy se lidi vždycky stahovali. Jsou tu větší možnosti aktivity, lepší životní podmínky. Ale mám pocit, že jsou na tom nyní Pražáci hůř. To, co udělali, to je volba strachu. Pražáci jsou daleko vystrašenější, než lidi na venkově. Shrňme to: má cenu vyslovovat názory, navzdory tomu, že tak známý člověk, jako jsi ty, zariskuje a poženou ho před soud? Názory se mají říkat. Bez ohledu na to, zda se líbí nebo nelíbí. Naopak, ty, co se nelíbí, by se měly možná říkat ještě víc nahlas, protože reagují na něco, co společnost otravuje. A problém se musí řešit včas. Bohužel, u nás se teď neřeší nic. Vidím budoucnost velmi pesimisticky, protože tohle upadne do ošklivé krize. Kde to skončí, je otázka. Za devět let vývoje po převratu mám pocit, že jsme se dostali jaksi hlouběji do Asie, než jsme byli před devíti lety. Že cesta do Evropy se komplikuje. Ne proto, že máme divný terén a jdeme špatným směrem, ale že je to záměr. Mám pocit, že mnoha politikům Evropa nevyhovuje. Dostali by se do jiné pozice. Do pozice lidí, kteří musí sloužit společnosti, protože je společnost platí. Musí pracovat průhledně, musí se zodpovídat. To se jim už předem nelíbí. Oni si také ulehčují - cestou do Evropy občas odpočívají, dřímnou si... Mají představu, že by si v Čechách vypěstovali takovou totalitu, ne sice komunistickou, ale druh totality, kde ti mocní si budou vládnout, a ti dole k tomu budou mlčet - nebudou jim do toho rejpat a komplikovat jim nízké záměry. Včera mi telefonovala nějaká paní, která dělala za Dyby na ministerstvu a říkala: To jste se zmýlil. Dyba gauner nebyl. On si gaunery najal, ale sám žádnou práci nedělal. Nechal to jim a jezdil hrát tenis, na vodu, ukazoval se s krásnými slečnami. Chtěl se bavit, práce ho zas tak nezajímala. To ovšem nic neznamená, že to nechal jiným, a že ho to nebavilo na ministerstvu hospodářství. Výsledky, dopady jeho práce, tu jsou. Když se vrátíš zpátky - vzpomeneš si někdy, jak tě na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze v první polovině šedesátých let nečekaně a proti vůli autorit zvolili starostou školy? Jak z toho měl tenkrát soudruh ředitel málem opary? To víš, že jo. To byly vlastně první svobodné volby. Rebelská pověst s tebou nějak jde celý život. To je první otisk. Takový cejch. Toho už se člověk nezbaví, toho, kým je! Folkový zpěvák Jaroslav Hutka (narozen 21. dubna 1947 v Olomouci) je dnes již i české slovníkové heslo. Jen rozmilý pánbůh ví, co k padesáti řádkům Hutkova hesla v budoucnu přibyde. Já si myslím, že přibyde. Prozatím to totiž vypadá tak, že slovník nezaznamenal jméno Karla Dyby, ačkoli byl mocným a dnes už i zaznamenání hodným ministrem hospodářství první vlády Václava Klause. O Dybovi není v lexikonu řádka, což je škoda. Vždyť hnal před soud písničkáře. A to hned tak nějaký politik pro obveselení publika neriskoval.   Plzeňský deník, 1998-11-24, JINDŘICH HÁSEK   Hutka může znovu emigrovat Rozsudek soudce Aloise Svobody z Krajského soudu v Plzni ve věci omluvy zpěváka Jaroslava Hutky exministru hospodářství Karlu Dybovi přišel v pondělí jako na zavolanou k výročí listopadu 1989. Hutka se má Dybovi omluvit za emocionální výrok, kterým zpochybnil způsob, jakým se tehdejší ministr staral o dohled a hospodaření s bývalým svazáckým a komunistickým majetkem. Později se ještě pozastavil nad způsobem, jakým Dyba rozhodl o geologickém průzkumu zlatonosných ložisek u nás. Drzost, s jakou se v polistopadové politice pohybovaly staré partajnické kádry, našla zastání. Fikanost, s jakou se postarali aparátčíci o zničení, prošustrování a rozkradení části svazáckého a komunistického majetku, bije do očí. Když za vámi přijdou děti a mládež žebrat o sponzorské dary, můžete přemýšlet, kdo je vinen. A to nedostali u soudu slovo další svědci Dybova rozhodování, starostové obcí z téměř celých Čech, jmenovitě z okresu Plzeň-jih, z Rožmitálska a z Kašperských Hor, kterým bývalý ministr hospodářství přikázal uvolnit krajinu pro geologický průzkum zlatonosných ložisek a případnou těžbu. Jaroslav Hutka se tedy má omluvit. Mám dojem, že k velké radosti Bratrstva kočičí pracky nezbude zpěvákovi než znovu odejít do exilu. Z emigrace se totiž v listopadu 1989, právě před deseti lety, vrátil. Inu, milý umělče, vzkázal bych Hutkovi, mazej zpátky a čím dřív, tím líp!   Plzeňský deník, 1998-11-18, JINDŘICH HÁSEK   Hutka pošpinil Dybovu čest, rozhodl soud Plzeň - Písničkář Jaroslav Hutka přestřelil, když před dvěma roky nazval v rozhovoru pro regionální deník bývalého ministra hospodářství Karla Dybu gaunerem, který je zralý na prokurátora. Krajský soud v Plzni včera rozhodl, že vydavatel deníku se na poslední straně novin exministrovi za tyto neoprávněné výroky omluví a že Hutka musí omluvu strpět. Soudce už nicméně nepovažoval za pošpinění Dybovy cti další Hutkova slova, kterými se vyjadřoval k hospodaření s majetkem bývalé KSČ a SSM. "Dyba? Ten je úžasnej v tom, jak rozpustil komunistickej a svazáckej majetek, a kam ty prachy přišly, nikdo neví. Já ho nechci podezírat, že z toho něco má, ale vypadá to, jako kdyby z toho něco měl...," uvedl tehdy v rozhovoru. V procesu svědčila i bývalá ministryně kontroly Květoslava Kořínková, podle které byl Dyba za využití tohoto majetku skutečně odpovědný. "Myslím si, že výrokem pana Hutky nebyl nijak poškozen. Lidé odpovědní za převod a využití komunistického a svazáckého majetku by měli stanout před soudem," prohlásila. "Tuto kritiku považuji za přípustnou. Ale slovo gauner má znevažující a urážlivý význam, stejně jako narážky, ve kterých je Dybovi přičítána trestná činnost," uvedl soudce Alois Svoboda. "S verdiktem nejsem spokojený a vůbec nemám pocit, že bych se měl omlouvat. I dnes bych odpověděl úplně stejně," reagoval Hutka. "Určitě se odvoláme," prohlásil jeho advokát Jaroslav Svejkovský a dodal, že v tomto procesu se řeší principiální otázka svobody projevu a jejího omezení i odpovědnost mocných za jejich jednání. Dyba i jeho advokát, který se na poslední chvíli omluvil, při včerejším líčení chyběli. "Dostal jsem fax s omluvou a s vyčíslením výloh na dvanáct tisíc korun," přiznal soudce, který ani jedné straně právo na náhradu soudních výloh nepřiznal. "Nikdo v procesu nedosáhl stoprocentní úspěch," vysvětlil své rozhodnutí..   Mladá fronta DNES, 1998-11-17, JIŘÍ PIRNÍK "Nemám pocit, že bych se měl za co omlouvat. Dnes už toho vím víc a řekl bych to klidně znovu. Dyba měl veřejně vysvětlit, jak to s tím svazáckým a komunistickým majetkem ve skutečnosti bylo. Kdyby to přesvědčivě objasnil, tak se mu omluvím," řekl Hutka po skončení procesu. Exministr totiž v průběhu procesu nedokázal odpovědět, co se s majetkem stalo, a odkazoval pouze na úřední zprávy. Hutkův advokát Jaroslav Svejkovský rovněž s rozhodnutím soudu nesouhlasí, protože podle něj oba žalované výroky spolu souvisí. "Hutka nazval Dybu gaunerem právě proto, že se mu nelíbilo nakládání ministerstva se svazáckým a komunistickým majetkem," uvedl Svejkovský. Usmíval se rovněž nad odůvodněním rozsudku, v němž soudce srovnával leninské a masarykovské pojetí svobody projevu a ochrany cti osobnosti.   ČTK/dpm, 16-nov-1998, Marie Fialová hš   Z Rejžkova deníčku Podle rozhodnutí Krajského soudu v Plzni se písničkář Jaroslav Hutka má omluvit bývalému ministru hospodářství Karlu Dybovi za to, že ho před dvěma lety v Plzeňském deníku označil za "opravdového gaunera", ale již nemusí za tvrzení, že Dyba "je úžasný v tom, jak dokáže rozpustit komunistický a svazácký majetek". Nechám stranou smysl plzeňského soudce pro logiku. Měl bych na jazyku itvrdší slova než Hutka, možná nějaká z vytříbeného povolebního slovníku premiéra Zemana... Jestlipak se naopak omluví Dyba veřejnosti za smlouvu, kterou uzavřel ještě jako člen Klausovy vlády se strategickým partnerem SPT Telecom, zahraničním konsorciem TelSource, čímž vložil šém do čela tomuto arogantnímu monopolnímu golemovi, jehož dusání vedlo až ke včerejšímu internetovému bojkotu?   Metro, 1998-11-19, JAN REJŽEK, publicista   Chtěl jsem upozornit, že Dyba byl strašnej Opravdový gauner. Takto nazval bývalého ministra Karla Dybu zpěvák Jaro slav Hutka. I přes soudní rozhodnutí v Hutkův neprospěch zpěvák v rozhovoru pro LN tvrdí, že výrok měl hlavu i patu. Jaké máte pocity z pondělního rozhodnutí Krajského soudu v Plzni? Co nadělám? Od začátku z toho mám pocit nemístné absurdity. Taková věc vůbec nepatří před soud. A když už se tam dostane, má úplně jiné dimenze, než je novinový článek. U soudu se to začne rozpatlávat a najednou je to o něčem úplně jiném, než člověk myslel. Daleko více než jenom problém soudní je to problém celkové atmosféry v zemi. Nemáte tedy dojem, že byste se měl panu Karlu Dybovi omlouvat? To tedy nemám v žádném případě. A on to po mně Dyba ani nechce, on chce, aby se mu omluvily noviny a já abych to strpěl. Což je docela zvláštní věc. My se ovšem budeme, až přijde rozsudek, odvolávat. Řekl byste tedy o panu Dybovi ještě jednou, že je gauner? Ono ani tak nejde o slovíčka. Díky tomu slovíčku se ten proces odehrál. V tom to slovíčko bylo užitečné. Nejde o to používat takové výrazy - to, že jsem ho použil, za tím si stojím, protože to má hlavu a patu, ale tady jde spíš o to upozornit, v čem byl ten Dyba prostě strašnej. A v čem byl "strašnej"? Myslím, že neuspěl jako ministr hospodářství, protože se spíš stal takovým škůdcem hospodářství. Týká se to více bodů: svazácký majetek, komunistický majetek, byly tam i vojenské pozemky, o kterých se vůbec nemluví. Monopol Telecomu - to je jeho záležitost stoprocentně. Týká se to i bydlení to vytvořil také on, a od té doby se stím nehnulo. Přístup k bydlení jde předělat, ale když se nějaké velké majetky rozcouraj, tak jsou prostě už pryč. Vy jste uvedl, že kdyby vám Dyba vysvětlil, co se dělo se svazáckým a komunistickým majetkem, že byste se mu omluvil. Je to tak? To jsem říkal. Na kritiku v novinách se má odpovídat v novinách, a ne u soudu. Kdyby mi byl schopen vysvětlit, že se jedná v obou záležitostech o omyly - to bych se mu omluvil. Vy jste se s panem Dybou pro jeho nepřítomnost u soudu ale ani nesetkal, že? K prvnímu soudu přišel, teď nepřišel. Jestli to bylo z arogance nebo ze strachu, to nedovedu posoudit.   Lidové noviny, 1998-11-18, Josef Brož