Fosil jsem založil v Rotterdamu na jaře 1986. V tu dobu už bylo jasné, že naše švédské nakladatelství Šafrán se k další činnosti neprobudí, a já byl neklidný z faktu že mi šest let nevyšla písnička. Zbývala jediná možnost - začít si to vydávat sám. Krátce předtím se mi dostaly do ruky výborné dokumentární nahrávky koncertů z Baráčnické rychty na Malé Straně v Praze roku 1974. Sál rychty pojal až 300 lidí a pro naši skupinu Šafrán (Merta, Třešňák, Lutka, Voňková, já a množství stálejších či méně stálých hostí) ho pronajal Klub na ochranu huculského koně. Vystupovali jsme jednou až dvakrát týdně a vznikl tak radostný ostrov svobody v tomto temném normalizačním roce. Byla to šťastná sezóna a proběhla bez jediného konfliktu s mocí, jejíž Hradčany byly jen několik set metrů od našeho pódia. Rozhodl jsem se tedy tyto nahrávky vydat v sérii desíti kazet. Pronajal jsem si studiové magnetofony a našel firmu, která bude kazety kopírovat a stříhat na míru. Problém byly zpočátku obaly, neboť tiskárny, když se jedná o malé náklady, jsou drahé. Po dosti velkém trápení jsem přišel na to, jak si dělat obaly sám, a dostal na ně dodnes pouze jedinou stížnost, a to od Petra Cibulky z Brna, dnes zase uvězněného: že jsou totiž nenapodobitelné.
  Jak jsem již uvedl, jedná se o deset kazet. Výběr písní na jednotlivých kazetách není ani tematický, ani daný obdobím vzniku. Nechal jsem se nést náladou jednotlivých koncertů. Mluvené slovo mezi písněmi je improvizované a jaksi provokované živostí publika. Zpívání i mluvení zde zabírá rovnocenné místo. Tyto kazety obsahují skoro celou moji písňovou tvorbu za prvních osm let: 1967-1974/5. Dohromady, s několika moravskými baladami, 90 písní.