Tato kazeta byla natočena též na Rychtě 74, navazuje tedy na kazety předešlé. Je to kazeta veselá a pěkná, ale skoro nikdo ji nechce koupit. Slýchám odůvodnění, že ho neznají. To je důvod jak u blbejch, kterým vzniká začarovaný kruh. Neznají ho, proto si ho nekoupí, a jelikož si ho nekoupí, tak ho ani nepoznají. Za dva roky jsem prodal necelou stovku, ale je to vlastně jedno. Můj prodělek, jejich škoda.
  Petr Lutka je veselý a naivní kluk, dnes už vlastně muž středních let, a má jedno nenapodobitelné nadání, být totiž písničkářským komikem čaplinovského typu. Občas mu vyčítali, že ve srovnání s námi byl málo „hluboký” ale takový argument je nesmysl. Mně se Lutka líbil, jak byl, a záleželo mi na tom, aby s námi vystupoval. Později pravděpodobně podlehl sám této kritice a „zvážněl”. Začal zpívat moravské posvátné balady a písně napravující svět. To už ale znám jen z nahrávek a je mi to líto, protože to mu moc nejde. Tahle kazeta pochází z jeho nejlepšího a nejradostnějšího období. Autor písní Jiří Zych byl Lutkův spolužák na základní škole. Zych mě vždycky uváděl k úžasu a žárlivosti. Složil už mnoho set písní a skládá tím způsobem, že si sedne ke kytaře a novou píseň prostě zazpívá. Nikdy jsem neviděl nikoho tak snadno skládat a tato lehkost je i na písních cítit. Několikrát jsem ho donutil udělat totéž na jevišti, složit píseň na téma, které někdo řekl ze sálu. Vyšlo to vždy. Ale Zych nerad vystupoval, bylo skoro nemožné ho k tomu přemluvit, nebavilo ho to a i celé to své skládání považoval za věc tak trochu vedlejší. Přitom mají jeho písně stavbu i humor, které by mu mohli často Jiří Suchý či Voskovec s Werichem závidět.