Tak za tyhle písničky jsem měl první trestní stíhání - v roce 1975. Mám pocit, že to byl paragraf „pobuřování”, ale možná vlastizrada. Ale spíše vlastizrada, neboť jde o ty skutečně nejhezčí písně ze Sušilovy sbírky a to není jen tak. Po roce 1850 už je žádný sběratel u lidí nenašel. Důkladná práce obrozeneckých učitelů a katolické církve. Lidová kultura je cosi jako příroda. Potřebuje ke svému rozvoji dlouhý čas a stabilní prostředí. A stačí jeden neomalený zásah a celá „ekologická” rovnováha kolektivního vědomí vykolejí a zanikne a vše je zapleveleno tendenční či spotřební kulturou.
  Písně na této kazetě jsou skutečně vzácné, podivné květy z dávno zaniklé flóry, a i když ve skleníku této kazety přicházejí o mnoho svých podivínských vůní, lze vytušit ozvěny svérázných lidských koutů, odkud pocházejí. Měl bych ty písně rozebrat, abych potvrdil své tvrzení, ale nechce se mi. Částečně jsem to už udělal ve Fosil-magazínu č. 3, který pojednává jenom o této kazetě, a chtěl bych to udělat pořádně a to nebude snadné, neboť bude třeba i vysvětlit, proč se církev i učitelé potřebovali těchto balad zbavit. Jestli můj Sebetlač nezkrachuje, což ovšem ve svobodném exilu není vůbec vyloučeno, věnuji jednu knihu moravským baladám. Teď bych nechal tuto kazetu jen tak znít a naservíroval ji nepředžvýkanou.