S těmito dvěma kazetami jsem se jako hokynář trochu zmýlil. Jsou sice dobré, ale při jejich vydání jsem byl trochu zaslepen „komerčním” cílem. Na jaře 1988 jsem měl dvanáct koncertů v Austrálii. Po mnoha letech zase „turné”, ale moc jsem od toho nečekal, spíš jsem se utěšoval tím, že zadarmo objedu Austrálii. O to bylo moje překvapení a potěšení větší, neboť to skutečně bylo pěkné. Popletené samospolkařské krajanství se ozvalo jen okrajově, vystupoval jsem před normálními lidmi, a tak jsem se též cítil normálně. Průměrná účast diváků sice nepřesáhla stovku, ale to je na exilové poměry mnoho. Kdysi dávno v Bostonu jsem hrál pro devět lidí a v Torontu, kde žijí desetitisíce Čechů, pro šestnáct. Ale neříkám úplnou pravdu, když tvrdím, že jsem v Austrálii vůbec nic nečekal. Jedno malé „co kdyby” ve mně hlodalo, takže jsem si na tento zájezd koupil malý a dobrý nahrávací kazeťák. Ze spolupráce s doprovodnými hudebníky jsem byl otráven, a tak jsem doufal, že se mi někde podaří natočit k vydání nějaký živý koncert. Nahrávky se podařily a na těch australských koncertech mi dalo asi sto třicet lidí své adresy s tím, že by je moje hokynaření zajímalo. Tím se můj adresář zvedl skoro o polovinu, takže jsem zahořel jakousi nejapnou vděčností za tento přírůstek a rozhodl se udělat dvě „profilové” kazety, kde bych ukázal své dvě „tváře”, veselou a vážnou, vybral asi tak ty nejdůležitější a nejreprezentativnější písně a zároveň tak trochu jako suvenýr a aktualitu vzniklou na jejich půdě jim to nabídl. Asi jsem pořád lepší písničkář než obchodník, protože jsem se s tím zcela utnul. Tuto dvoukazetu si zase koupilo těch čtyřicet „věrných”, díky kterým Fosil stále existuje, a klokani, asi až na výjimku desíti, tyto kazety přeskočili. Člověk je halt vždycky až po bitvě generálem a mě teď vůči těm „věrným” mrzí, že některé písně vydávám už podruhé. A další chybu jsem učinil tím, že jsem do toho zapletl též písně napsané zde v emigraci, s jejichž vydáním jsem stále váhal, protože jsem nevěděl, jak je prezentovat. Uvést je nenápadně mezi starší písně se mi zdálo dobrým řešením, ale to nevyšlo a já se tím zbavil „efektního” momentu premiéry. Premiéry mezikontinentální a světové! Ale já mám přes to všechno tyto dvě kazety rád a považuji je za dobré. Je to vlastně první uveřejněný záznam mého zpívání na „svobodě” a myslím, že je to záznam poctivý.