reakce čtenářů Nebylo by lepší zamyslet se nad sebou? V minulém týdnu jsem si přečetl na Parlamentních listech článek pana J. Hutky o K. Gottovi, respektive vyjádření, z jakého důvodu byl vysílán před převratem tehdejšími médii, a proč ho lidé poslouchali. Samozřejmě, že pan Hutka má právo na svůj názor a právo jej vyjádřit. Ale neměl by v něm útočit na mrtvého, ani uvádět věci, které jsou v rozporu se skutečností. Neměl by ani vytýkat člověka jeho krásný hlas, profesionalitu a píli, co jsou ve světě spíš obecně uznávané přednosti. Jeho řečnická otázka, zda měli lidé na výběr poslouchat někoho jiného, budí úsměv, stejně jako srovnávání se sebou. Neměl jsem původně vůbec úmysl se k tomuto článku, plném hořkosti a zatrpklosti se nějak vyjadřovat. Ale přece nelze připustit, abychom dehonestovali každého, kdo se nám z nějakého důvodu nelíbí, nebo je úspěšnější. Dovolím si připomenout panu Hutkovi, že ten hnusný režim, pro který podle něj K. Gott pracuje i v rakvi tu již třicet let bez několika měsíců není, a po celou tuto dobu K. Gott vystupoval s úspěchem i u mladších generací. Dále, že po převratu si musel K. Gott prožít svoje, třeba jen kolik se na něj valilo pomluv a nadávek. Též, protože to panu Hutkovi není asi známo, uvádím, že se líbil a přijímali pana K. Gotta nejen v tzv. socialistických či východních státech, ale i na tzv. západě, např. v SRN, ale i USA, a to v Carnegie Hall, Las Vegas, ale i v ostatních zemích a světadílech. Zmiňovat ocenění by bylo nekonečné. Pokud si tedy pan Hutka myslí, že při stejném nadání, jak uvádí ve svém článku, byl poškozen, bylo by asi dobré, kdyby uvedl své úspěchy v neutrálním zahraničí, kde byl a vystupoval. Ale nemohu si odpustit to prastaré, „o mrtvých jen dobré“, co nám bylo vštěpováno od mládí. Ivan Jordák, Letohrad, Parlamentní listy, 14. 10. 2019