Gotta vám nutili, mě odstavili, napsal Jaroslav Hutka. Co se teď ozvalo, ať radši nečte

Ne pro každého byla sobota 12. 10. dnem piety za mistra Karla Gotta. Jaroslav Hutka ji využil jako příležitost připomenout si i jiné talenty, které prý režim potlačil. „Bylo to neférové, nesportovní. Bylo nás víc, co jsme měli nadání, nekopírovali jsme úspěšné světové hity, měli píli, ale vytvářeli písně proti proudu a zákazům,“ tvrdil Hutka. „Zneuznaný humorista, bolestín, neználek, blbec a ubožák,“ znělo na adresu písničkáře. A přišlo i varování, že by se mu mohlo něco stát.

Hutka ve svém příspěvku, který zveřejnil v den státního smutku a zádušní mše za zpěváka, tvrdí, že se Karel Gott stal slavným „z rozhodnutí strany a vlády“. A dodává: „Když je v té slávě držen dvacet let od rána do večera na všech lidem dostupných mediích a jiná nejsou, a slouží jako radostná vlajka na věži ve svěžím optimistickém větru, tak následuje Pavlovův reflex. Celá generace si ho spojí se svým mládím, kdy ji to mládí hřálo, i když režim byl hnusný.“
„Dnes ten zpěv rozpomíná na tu krásu mládí, a tím pádem najednou otevírá i pocit, že tehdy bylo lépe. Takový zpěvák nakonec pro ten hnusný režim pracuje i v rakvi,“ míní písničkář. Prý neplatí, že Gotta poslouchali jen ti, kdo chtěli. „Měli na výběr?“ ptá se Hutka a sám si odpovídá: „A není omluvou ani krásný hlas a píle a profesionalita. Nadání a píle se uplatní jen, když je možnost je uplatnit. Karel tu možnost dostal přidělenou za odměnu své radostné, pracovité, služebné prázdnoty.“
„A pak byli ti, kterým dáno nebylo. Třeba Vlastně Chramostové. Bylo to neférové, nesportovní. Bylo nás víc, co jsme měli nadání, nekopírovali jsme úspěšné světové hity, měli píli, ale vytvářeli písně proti proudu a zákazům,“ zahrnuje se Hutka do skupiny talentovaných ale režimem odstavených géniů.
„Také jsme se nějak prosadili, ale když někdo dostane koně a druhý jde bos po kamení, tak prostě dojde jinam a je na něj jiný pohled. Před Bohem a pod mikroskopem jsme si všichni rovni, rozdílnost je jen ve vůli, která má nadání být svobodná. A tady teprve začíná příběh člověka, příběh svobodného člověka. Ale to nebývá otravný příběh polní trávy, světské slávy,“ končí Hutka své připomínky v den zádušní mše Karla Gotta.
Hutka také více než souhlasil s textem zpěváka a novináře spolupracujícího se serverem Romea.cz Františka Kostlána. „Františku, když už jsi to napsal, tak to chci sdílet. Ke kýči nelze být tolerantní, i když je hájen, že svou prázdnotou a sladkostí je to nevinnost sama. Každá politická diktatura potřebuje kýč ke své existenci, ke své obhajobě, i ke své expanzi. A jít s kýčem do konfliktu je předem prohraná mise, ale není to prohraný život. Je hranice, za kterou se nedá ustoupit a je to právě smířlivost s kýčem,“ píše o textu, o kterém jsme vás již informovali.
„Šlápl jsem teď do sudu plného jedovatých hadů a věčně živé žumpy, no jo, není to poprvé. Že by tím pádem media přestala hrát moje písničky nehrozí, ona už je dávno nehrají... Ona se stala už tou krajinou kýče, ve které lidé lenivého ducha většinu hodin před usnutím žijí, ona jsou už tím rozvinutým červeným kobercem, po kterém spasitelé osvíceni totalitou přicházejí. Říká se tomu oddechovost. Být mumifikován za živa,“ dodává Hutka.
Hutkovo prohlášení zkritizoval například mediální expert Petr Štěpánek. Hutku označil za zneuznaného humoristu, který se srovnává s Karlem Gottem. „To je vskutku mimořádně povedené. Píše to totiž autor těch příšerných veršovánek, co se jmenují Náměšť a ironií osudu se staly jedním ze symbolů sametové revoluce. Ty jeho veršovánky jsou totiž jak z Neználka. A tam to bylo takhle: slunce – žblunce, kytka – lopata,“ ohodnotil Hutkovu vlastní tvorbu.
Ozvala se také bývalá poslankyně ODS, Kateřina Dostálová: „Jak si přidat na významu, který je absolutní nevýznam? Víte. Hutka.“
Podobně hovořil i Hynek Charous, závodník a aktivista Trikolóry: „Hutka je veselá kopa... Měl prý stejné nadání jako Karel Gott, ale díky režimu se nemohl prosadit. Hutka tak ukazuje svoji malost, a ještě u toho neopomene plivat jedovaté sliny, ostatně tak, jak už bývá jeho zvykem.“
„Bolestín Hutka si po Nohavicovi našel ve své závisti a zneuznání oběť i v Gottovi a opět hází perly (zřejmě sviním, protože mu na to svinsky prdíme…),“ okomentoval slova písničkáře komentátor Tomáš Vyoral. A ještě si kopl ironickým: „A kolik skromnosti!“ v Hutkově prohlášení. „Bylo to neférové, nesportovní. Bylo nás víc, co jsme měli nadání, nekopírovali jsme úspěšné světové hity, měli píli, ale vytvářeli písně proti proudu a zákazům. Také jsme se nějak prosadili...“
Do Hutky se dále pustil jeden ze zakladatelů ODS, glosátor Petr Paulczyňski. „Hutka nejenom, že je blbec. On je navíc ještě ubožák,“ shrnul své názory na jeho vyjádření. A převzal další glosu: „Jedno pozitivum pro mne ty dnešní Hutkovy blitky mají. Vlily mi naději, že díky neschopnosti kavárny udržet svůj pocit nadřazenosti na uzdě, to u nás možná ještě nedopadne tak zle…“
Zevrubně Hutku zkritizoval za jeho slova o Gottovi právník Tomáš Tyl. „Hutka měl prý nadání jako Gott. To víš, že jo, Jaroušku. Teď dopapej a půjdeme hají. Omluvte ho, už toho na něj dneska bylo moc. Na to víš, že Chramostová taky... Ne, Jaroušku, ty pány neznáš, ti si o tebe nikdy neopřeli ani kolo,“ infantilizuje písničkáře v důchodovém věku.
Pak ještě odtušil: „Mám tušení, že jestli mistr Hutka nevezme rychle zpátečku ve svých proslovech o Mistrovi, brzo bude psát, že ho v noci přepadl gang tří násilníků. Křemílek, Vochomůrka, a capo di tutti capi Rákosníček.“
A v neděli k Hutkovi ještě prohodil: „Dotruchlit! A zazpíváme si Karlovu nejmilejší: Krásný je vzduch...“

kas, Parlamentní listy, 14. 10. 2019