Psí herci v Příbězích železné opony Česká televize - Televizní studio Ostrava - natáčí, a od ledna (vždy v pondělí večer) také na ČT 1 vysílá, devětatřicetidílný dokumentární cyklus s názvem Příběhy železné opony. Režisér Ján Novák s televizním štábem realizuje podle scénářů novináře Luďka Navary reminiscence zajímavých - někdy kuriózních, jindy mnohdy tragických - příběhů lidí, kteří opustili (nebo se pokusili opustit) svou vlast. Jsou to příběhy, které bychom měli znát a na které bychom hlavně neměli zapomenout... V dokumentárním cyklu režisér Ján Novák využívá hraných sekvencí, které podporují autenticitu příběhů a zvyšují diváckou atraktivitu. Pro osmý díl cyklu - nazvaný Tatrou do drátů - potřeboval psí herce (coby ostrahu hranic) a zkušené kynology. Náročného úkolu se zhostili Petr Žižka s fenkou německého ovčáka Cegou Akziz a Roman Magda s německým ovčákem Yangem Venušina sopka. Petr Žižka se věnuje služební kynologii již deset let a vlastní osm německých ovčáků. Je vyhledávaným figurantem a svoje bohaté zkušenosti ochotně předává novým adeptům služební kynologie. Jeho mladinká subtilní fenka Cega, která se v současné době připravuje na zkoušku ZVV1, si nakonec v dokumentu příliš nezahrála - režisér Ján Novák si vybral robustního Yanga. Zato Petr Žižka se jako figurant zhostil svého úkolu na jedničku a pěkně se před kamerou zapotil. I Roman Magda je zkušeným kynologem, vždyť na kynologických cvičištích pracuje již jedenáct let. Vlastní dva německé ovčáky a jednoho stárnoucího rotvajlera. Jeho Yang Venušina sopka, který si v příběhu Tatrou do drátů zahrál roli ostražitého strážce hranic, je ve svém „normálním psím životě” služebním psem letiště Brno. Podstatná část dílu Tatrou do drátů se natáčela poslední lednovou neděli ve Vojenském Újezdě ve Vyškově. Mráz, záplavy sněhu, bezvětří, vymetená tyrkysová obloha - zkrátka dokonalá idylka. Psi z kamer a množství televizní techniky trému rozhodně neměli a vesele dováděli v závějích. Neváhal se s nimi pomazlit ani známý písničkář Jaroslav Hutka, který cyklem Příběhů železné opony televizní diváky provází. „Pejsky mám rád, máme doma ročního labradorského retrívra - je to takové veliké štěně,” přiznal Jaroslav Hutka. Natáčelo se u plotu z ostnatého drátu, který simuloval státní hranici. K místu u betonového bunkru jsme se museli probrodit vysokou sněhovou nadílkou. Vláčel jsem proklatě těžkou rekvizitu - „obrněnou” bundu, v níž Petr Žižka za chvíli bude hrát narušitele hranic. Zatímco se Petr navlékal do speciálního mundúru, Roman Magda již stál připraven v dobové uniformě, se samopalem přes rameno a s dychtivým Yangem u levého stehna. Režisér udílí poslední pokyny, kamera na stativu je připravena, produkční Zdeňka Kvasnicová ještě udělá poslední kosmetické úpravy (naštěstí Yang žádný pudr nepotřebuje)... chvíle ticha a ...„Akce!” zavelel Ján Novák. Petr Žižka se rozbíhá jako oživlý Golem. „Stůjte!” velí Roman Magda a vypouští Yanga. Skvěle cvičeného psa nikdo jeho roli učit nemusí a režiséra rozhodně nepotřebuje. Dobře ví, co dělat. Krátký sprint, razantní náskok a zákus! Zvířený oblak sněhu a figurant se válí s řevem na zemi. Znáte televizáky - dramatickou scénu bylo třeba pro jistotu ještě několikrát zopakovat. Mráz nemráz, Petr Žižka byl za chvíli ve svém golemském oblečku zbrocený potem jako v červenci. „Pánové díky, bylo to vynikající,” zářil spokojeností režisér Ján Novák. Atraktivní sekvence byla úspěšně natočena. Spokojený byl i Yang. Báječně se pobavil. Po skončení práce si však Petr Žižka své „jařmo” nesundal. „Musíme nechat kousnout i Cegu,” prosil Petr. A vida - hned se ukázalo, že režisér obsadil roli neúprosného a neúplatného psa pohraniční stráže dobře. Roman Magda pouští Cegu z vodítka, bleskový sprint, náskok, kratičký zákus a Petr leží ve sněhu. Cega však okamžitě zákus uvolňuje a v bláznivé radosti svého pánečka olizuje a laská. „Asi ho umazlí k smrti,” zaznělo z hloučku filmařů. Cega přece není blázen - kousat do svého nejlepšího přítele... kdo to kdy slyšel...       text: Jaroslav M. Kvasnica, foto: Filip Chludil, PES PŘÍTEL ČLOVĚKA 4/2006