Vyšel první výbor z písňových textů Jaroslava Hutky Jan Šulc Během posledních třinácti let dostali čtenáři do rukou řadu knižních souborů písňových textů českých písničkářů - Jana Buriana, Jiřího Dědečka, Oldřicha Janoty, Svatopluka Karáska, Karla Kryla, Vladimíra Merty, Jaromíra Nohavici, Karla Plíhala, Petra Skoumala, Charlie Soukupa a Vlastimila Třešňáka. Chyběl mezi nimi Jaroslav Hutka (* 1947), který se rozhodl nejprve zpřístupnit své písně na řadě CD svého vydavatelství Samopal a teprvé poté je vydat v tištěné podobě. Původně zamýšlel vydat je souborně ve zpěvníku spolu s notami a akordovými značkami, nakonec přistoupil na nabídku nakladatelství Mladá fronta a vydal výbor ze svých textů jako 234. svazek edice Květy poezie. Rozhodnutí to bylo šťastné: malý formát, pevná vazba a vkusně řešená obálka Pavla Sivka se k Hutkovým textům dobře hodí. Po Karlu Krylovi, jemuž ve stejné edici vyšel výbor z textů Znamení doby, je Hutka druhým písničkářem v ní zastoupeným. Svazek shrnuje 64 textů z více než dvou set. Vybral je Vlastimil P. Fiala a patrně i on zvolil klíč k jejich řazení: v knížce jdou za sebou abecedně podle názvů. Výsledek není špatný, i když i řazení chronologické by mělo svou cenu. Ukázalo by, jak se Hutkovo psaní v období více než dvaceti let vyvíjelo a proměňovalo. Pokud jde o výběr textů, ve většině případů měl Fiala šťastnou ruku. Ve svazku čtenář najde vedle těch nejslavnějších, které nemohly zůstat opomenuty (Havlíčku, Havle, Litvínov, Náměšť, Pravděpodobné vzdálenosti, Sokrates), i ty méně známé, ale podstatné: Hluboko tam ve vědomí, Možnosti člověčí, Novinové sloupy, Pracující děvčata, Samota, Stáří, Tady domov mám, U sklenky vína, Velké poslání, Zahrady radosti. V několika málo případech zařadil Fiala i nepříliš výrazné texty. Škoda, že se kvůli nim v knížce nenašlo místo pro klíčovou Moderní dobu a pro další texty z exilu (Emigrace, Galicie, Sen), které patří k tomu nejlepšímu a nejpůsobivějšímu, co kdy Hutka napsal. Škoda též, že takto významné knize nebyla věnována větší redakční péče: texty nejsou děleny do strof, což na řadě míst znesnadňuje četbu, některá slova jsou zkomolena, mnohde je chybně užita interpunkce. Ani tyto nedostatky ovšem nijak nesnižují význam knihy. Hutkovy texty patří k tomu nejlepšímu, co čeští písničkáři dali české kultuře posledních třiceti let. Mnohé z nich lze stejně dobře poslouchat jako číst, mají hodnotu skutečné poezie. Snad vůbec nejpozoruhodnější je skutečnost, jak jsou mnohé z nich dnes aktuální, ačkoli v době svého vzniku, převážně v 70. letech, pojmenovávaly společenskou situaci zcela jinou. Při čtení textů Litvínov, Abychom náhodou…, Koňské dostihy a řady dalších je možno si uvědomit, že to, s čím Hutka vede svou celoživotní při, je v člověku moderní doby přítomno všude, v socialistickém Československu let 70. stejně jako v kapitalistickém Holandsku let 80. či v Čechách naší současnosti. Zpívá-li Hutka: "Člověk přece není živ jenom z chleba / Život je vědomí, život je nálada / Život je radost a život je toužení / Pokrm je pro tělo a tělo je k umření", zní to dnes možná stejně pošetile jako před třiceti lety. A odpovídají-li mu lidé v písni Litvínov: "Kam bychom chodili, doma si sedíme / Máme televizi, a tak se díváme / Když program skončí, k spánku uléháme / Za byt a za stravu, za oděv děláme", čtenáře z podobnosti těch dvou odlišných dob až mrazí. A uvědomuje si, že Hutkova zarputilého kladení těch stále stejně nepříjemných, základních otázek po smyslu lidského konání a přebývání na světě je dnešní české společnosti třeba jako soli. Jaroslav Hutka: Pravděpodobnej svět. Mladá fronta 2003. 136 stran     HN.IHNED.CZ, 5.2.2004