Zpíváte, píšete prózu, poezii, malujete a ve fejetonech se více i méně dotýkáte minulosti, jako by byla pro Vás stále až neuvěřitelně živá. Nebo je to jen můj pocit? To je takový ten současný, bilbordově pozitivní pohled na život, že platí jen současnost a jakákoliv minulost je nezajímavé staré harampádí. To si vynucují obchodníci, aby lidé kupovali a politici, aby si lidé nepamatovali. Ovšem člověk jak kulturně, tak i geneticky, je výsledkem minulosti, a ta jeho současnost je asi něco jako ta špička ledovce, to hlavní a nosné je pod hladinou, je to ta minulost. Bez minulosti bychom ani neuměli spočítat kolik máme prstů na rukou. Ve fejetonu Anděl, (mimo jiné mě jako holku ze Žižkova potěšil,) se až příliš romanticky kocháte zasněženou Prahou. Co vyrazit za bílým popraškem na hory i víc než jen koncertovat v Tanvaldě. Nebo je Praha tím centrem C, ze kterého se prostě nedá odejít? Zasněžená Praha je záležitost velmi vzácná a tak má cenu se jí kochat. Tedy nic proti zasněženým horám, ale než se člověk k nim dostane, musí se prodrat houfy aut na silnicích a organizačními centry na kopcích, pak být vlečen na vlecích, a to já nesnáším. V zimě je na horách víc lidí než na Václaváku. Já si přírodu nechávám na léto, kdy je čas a není potřeba se ve stresu zase po dvou dnech vracet. A mluvíme-li o odchodu. Listopad 89, spousta lidí se vrátila ve víře návratu spravedlnosti. Jenže přišlo určité rozčarování a řada lidí zase odešla za hranice. Nechci říct, že by Vám někdo házel klacky pod nohy, ale mimo Vaše koncerty se o Vás média neperou. (Osobně si myslím, že je to někdy lepší, pracovat v klidu, než aby mě vláčel např. bulvár). Proč? Nebo je to Váš záměr? Tahle země je k cizincům a emigrantům nepřátelská, je to dáno buranským strachem z něčeho neznámého. A že se o mě media neperou? To jsem jenom rád. Být příliš slavný je totiž odporné, to si pak každý opilec myslí, že jsem jeho majetek. Určitá známost je samozřejmě třeba, aby vůbec někdo na koncert přišel, ale jsem spokojený s tím, jak je to teď. Koncety jsou přehledné, osobní, je to pokaždé zážitek. Ono takové to měřítko, že co je populární a nové, že to je dobré, tak to neplatí. A ani nikdy neplatilo. Jezdíte tedy napříč republikou po menší a ještě menších sálech, ale co publikum. Sedí v prvních řadách ještě tytéž chápající "děti" jako v době před... nebo jsou to naopak titíž, ovšem s vráskami. Nebo se navzájem promíchají se současnou revoltující mládeží (tedy pokud ještě chce současná mládež revoltovat, když vidím svoje děti nevím, nevím)? Mě teď "velikost" těch sálů vyhovuje. A chodí publikum všech generací, ale moc si s tím nedělám hlavu, hraju pro lidi ne pro generace. Pouze na mladé lidi v publiku je hezčí pohled, prozradí vždy obličejem, co prožívají, ti starší se tváří pořád stejně, i když v duších se jim pohybují velké emoce. A ta mládež by se samozřejmě měla víc bránit, neměli by si tak snadno nechat líbit mnoho věcí, ovšem stojí proti nám a my jsme byli poněkud silná generace, společensky i politicky aktivní od puberty a ještě teď se nenecháme sestřelit z podia. Ovšem neexistuje už generační propast, jakou jsme zažili my s našimi rodiči. Ale je možné, že si ti mladí nakonec prosadí své bez revoltování. Vzpurnost není povinná. Co vás při takových zájezdových koncertech nejvíce překvapilo, řekněme mile i nemile? Po těch desetiletích komediantskho života už nepřekvapí nic. Nikdy nevím do čeho jdu ale musím to zvládnout vždycky, tak je to pořád. Příjemné ovšem teď je, že všechna ta malá městečka ožila, jsou opravená a často jsou to opravdu skvosty. Ta bolševická šeď a rozpadávání je pryč a to je úleva. Lidové a hodně moravské provázejí Váš repertoár snad od začátku, co Vás přivedlo k výběru ze zpěvníků Fr. Sušila. Byla to náhoda. Těsně po ruské okupaci mi kolega Hvězdoň Cigner přinesl tlustou knihu s názvem Moravské národní písně. Název se mi nelíbil a obsah mě nelákal. Já totiž "folklór" nesnáším. Když jsem ale zalistoval, zjistil jsem, že je to něco úplně jiného. Na první čtení jsem potřeboval tři měsíce, je to přes dva a půl tisíce zapomenutých a vlastenci odstrčených písní. Je to velká literatura. A trochu více přímo ke koncertu, bude nějaké překvapení, nebo překvapením jste vy sám. Nebude žádné překvapení.       Lenka Klimentová       Deníky Bohemia - Deník Jablonecka