Ve spojitosti s rybou, která proslavila jižní Čechy, člověka napadá: Narodil se Kristus pán. Ale je to jinak. Narodil se Hutka, veselme se. Hutka, který byl před svou emigrací zakázaný v několika krajích, najmě v jižních Čechách, kde odmítl hrát na nějakém večírku k oslavě manželky místního potentáta. A tak sice hrál v Českém Krumlově na festivalu , ale nebyl na plakátech a na scéně ho nikdo neoslovoval. Náhodného návštěvníka by překvapilo, proč s tím bezejmenným kytaristou zpívá celé publikum.
Sešli jsme se v sedmdesátých letech, kdy jsme produkovali Orfeus na Malostranském náměstí, později Rubín. Byl hnacím motorem Šafránu, jedinečného seskupení individualit. Patřil k Portě a ač byl jeho projev vždycky komorní, ideální do malého klubu, ovládal zde přítomné desetitisíce. Byl inventářem Malostranské besedy v době její největší slávy, a pak Juppovy Petynky.Víc písniček posbíral od etnografických sběratelů folkloru, než složil. Ale i ty, které složi,l se poslouchaly, jako by tu byly odvždycky. Jeho „nerýmování“ mě zkraje zaskočilo, než jsem si uvědomil, že na rozdíl od Cimrmana, který vytvořil absolutní rým, Jarda vytvořil polorýmy. Ale hlavně vždycky vytvořil atmosféru. Někteří lidé holt mají dar oslovit jiné lidi i beze slov, natož když zpívají.
Jeho nejbližší vědí, že je dobrý výtvarník, jeho linorytový autoportrét kdysi visel na všem pouličním osvětlení. Vtipné příběhy vypráví tak, že se uprostřed přeruší, zasměje se, a pak řekne pointu.
V Holandsku i jiné cizině mu nebylo dobře, protože tady má kořeny. Co kořeny, je to strom, les. Je radost vyjít si skrzevá Hutku na čundr po dávné zpěvnosti tohoto národa.
Promiňte mi, ale jsem vyvraceč. Pokoušel jsem se nejdříve v měsíčníku …And you a pak ve Svobodném slově vyvrátit, že revolta roku 1989 začala v Teplicích 14 dní před listopadem. Přesto, že jsem to doložil dokumenty, rozhovory a fotografiemi, všichni jenom mávli rukou. Nejhlavnější aktéři, pozdější prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Vladimír Voleník a spisovatel Eduard Vacek mi řekli, ať nad tím mávnu rukou, protože přece něco důležitého se nemůže odehrát mimo Prahu. Když jsem napsal, že Karel Kryl nezačal vystupovat v Ostravě, ale byl spoluzakladatelem teplického Divadélka v Černé kuchyni a nenatočil první písničku v ostravském rozhlase, ale ústeckém v pořadu Mirka Kováříka, tak to všichni sepisovatelé krylovin (protože každý, který ho potkal na ulici, o něm napsal knihu), vyškrtli.
Když jsem si přečetl, že Jardu Hutku odvezli rovnou z letiště na demonstraci na Letné, tak jsem si řekl: Měl jsem vidiny? A tak jsem obvolal Robertem Radostou počínaje a Otou Kmínkem konče všechny zainteresované, kteří byli u toho, jak po jedenácté hodině večerní přivezli redaktoři Mladé fronty Jardu Hutku z letiště, kde ho několik hodin vyreklamovávali, rovnou do Malostranské besedy. Nejdříve hrál, pak krátce promluvil a zase hrál a Malostranská beseda zpívala. A byl doma. Za týden byla Letná. Mezi tím jsme se ještě potkali na Václavském náměstí, a pak jsem ho, promrzlý, poslouchal zpívat z tribuny, na které bývali mávající stádní státníci. A tak od té doby opět…Ve Vltavě plavou kapři…a hradní stráž stále hlídá!!!
Josef Kobra Kučera, www.musicopen.cz, 20. 4. 2011
Foto František Heřman