Když se řekne Jaroslav Hutka - to opravdu zní. A že stejně zvučně zní i kytara tohoto nestora české folkové písničky, o tom se mohla přesvědčit asi dvacítka návštěvníků kroměřížského Havana caffe baru. V komorním prostředí útulné hospůdky si minulý čtvrtek přišli na své jak milovníci lidových balad, tak obdivovatelé umělcovy vlastní tvorby. Hudbu Hutka často prokládal mluveným slovem a popisoval zvědavým posluchačům okolnosti vzniku některých písní. Během koncertu neopomněl připomenout, že vedle hraní na akustický nástroj zvládá také psaní básní a prózy. Nejeden z návštěvníků představení si vedle hudebního zážitku odnášel domů i knihu s autorovým podpisem. Jako zakládající člen proslulého Šafránu má už dnes Hutka své místo v učebnicích literatury. Připomínka tohoto spolku se vzpomínkou na Chartu 77 koncert vhodně doplnila. Vždyť obě události zásadně ovlivnily životy spousty lidí. Poněkud prkenně však působila snaha dostat do vyprávění o totalitních časech některé další ikony tehdejšího disentu. Tady vzpomínky působily spíše jako profláknuté veselé historky z natáčení. Bylo dobře, že Hutka na samý závěr nevyslyšel volání některých přítomných po kontroverzním popěvku napadajícím písničkáře Nohavicu. Vlastní propagace skandálem se hodí spíše ke královně "showbizu" Marilyn Monroe, která rozevlátě shlížela na Jaroslava Hutku z plakátu nad ním. Možná by se jí bulvární popěvek líbil. Skalním příznivcům folku však zcela jistě nechyběl. Antonín Kuzník