Hrál jste už někdy v Moravském Krumlově? Navštívil jste jeho kulturní památky?
V Moravském Krumlově jsem hrál těsně po převratu před dvaceti lety. Už si to moc nepamatuji, protože tehdy jsem hrál téměř každý den a všude byla nadšená atmosféra a to se mi slilo v jeden pocit, který je jako celek odvát časem a jakýmsi pozdějším obecným zklamáním. Dnes máme pocit, že vše, co se tehdy dělo, se dělo na nějaké jiné planetě a v jiné epoše. A tehdy nebyl ani čas, ani nálada na kulturní památky, všichni se těšili na budoucnost. Asi před deseti lety jsem si zajel do Moravského Krumlova sám o sobě se podívat na tu Muchovu Epopej. Že Epopej vytvoří téměř válečný stav mezi Prahou a Moravským Krumlovem by mě tehdy nenapadlo. A je docela odporné, že pár pražských politických panáků chce použít Epopej ke své vlastní reklamě. Ta by už měla navěky zůstat tam kde je. A je blbost, aby se teď kvůli tomu v Praze stavěl nějaký barák. Není kde a není proč. V Krumlově je jí nejlépe z historických i uměleckých důvodů.
Kdo Vás přivedl ke kytaře a hudbě celkově?
Konkrétně to byl kolega Vladimír Veit, ale fakticky atmosféra šedesátých let. Utekl jsem z výtvarné školy, kde jsem zorganizoval drobnou revoluci, oslovili mě beatnici a dlouhé vlasy a potřeba se sdělit. Bylo to v roce 1966. Ale dodnes si myslím, že nejsem ani velký hudebník, ani velký zpěvák. Jde mi o sdělení a souznění s lidmi a to tak, aby to nebylo nablble komerční.
Spolupracoval jste a spolupracujete s mnoha významnými muzikanty, kdo mezi ně patří?
Rok jsem zpíval ve dvojici s Petrem Kalandrou, to bylo v roce 1968, pak v roce 1972 jsem nejméně rok hrál ve dvojici se Štěpánem Rakem a od roku 1969 v podstatě až dodnes hrávám s Radimem Hladíkem, někdy téměř denně někdy s přestávkami.
Získal jste někdy nějaké hudební ceny?
Ze sedmdesátých let mám diplom zpěváka roku a písničky roku. V roce 1977 moje deska Vandrovali hudci byla vyhlášena jako deska roku, ale nesměl se uvést autor, což bylo samozřejmě směšné a umístnil jsem se ve Zlatém slavíku jako čtvrtý. Kvůli mně změnili dodatečně pravidla soutěže, že publikum smí hlasovat jen na zpěváky s oficielní kvalifikací, takže mě vyškrtli. Tehdy mě takové věci těšily, protože to dráždilo bolševika a mě to nějak chránilo. Dnes o žádné ceny nestojím. Jsem svobodný člověk a takový chci i zůstat.
Vaše jméno a dílo se neobjevuje jen ve zpěvnících, ale také v čítankách...jaké žánry jsou Vám blízké?
Já se musím přiznat, že se v žánrech moc nevyznám a ani se nesnažím. Buď mě zaujme nějaký člověk, nebo ne. Ale já muziku moc neposlouchám, mám rád obrazy a ticho. Opakovaně čtu Vladimíra Holana a Jana Patočku a pak mě hluboce naplňuje číst pěknou literaturu německy. I Kafka se mi stal blízkým teprve, když jsem ho začal číst německy. A Pán prstenů a Harry Potter se mi zase líbily jenom anglicky. A návodům na přístroje nejlépe rozumím holandsky, v češtině jsem úplně ztracený v tom, jak se popisuje, co se s něčím má dělat anebo co je obsah nějakého zákona.
Chystáte nějakou další knihu?
Teď dotahuji vše, co jsem napsal, protože vydavatelství Galén mi vydává sebrané spisy. Bude to osm tlustých svazků, tři už jsou na světě. Básně, Fejetony a Prózy I. Nejtlustší bude asi svazek písní a nejpřekvapivější a také velmi tlusté budou prózy z emigrace.
A teď z jiného soudku...Nedávno jsme oslavili 21. výročí od Sametové revoluce. Kde jste byl tenkrát vy a oslavoval jste letos?
17. listopadu jsem byl ještě v Kolíně nad Rýnem a 25. listopadu, jako první emigrant, který přešel a vlastně tím zboural tu naši železnou oponu, už jsem zpíval na Letné.
Bc. Soňa Kazderová, Znojemský týden