Lidi mě chtějí "Když tak člověk hraje proti sluncem zalité louce, napadají ho úvahy, komu jsou jeho písně vlastně určeny. Pro koho je skládá? Možná jsem si dnes hrál spíš sám pro sebe. A na to jsou ty lidovky nejlepší," konstatoval folkař a před deseti lety se navrátivší emigrant Jaroslav Hutka poté, co dohrál v sobotu vpodvečer poslední píseň před posluchači na koncertě v havlíčkobrodském areálu v Plovárenské ulici. A ubalil si cigaretu z holandského tabáku. Zvyk je zřejmě železná košile. Pokud s rodinou netráví víkendy na chalupě na Domažlicku, kde odpočívá, vyjíždí z Prahy hrát do nejrůznějších klubů a na akce. Prý stále častěji. "Hraju hodně. Po klubech, kam chodí opět čím dál tím víc lidí. Poslední dobou nemám čas vlastně na nic jiného. Lidi mě chtějí," tvrdí Hutka a dodává, že opětná vzrůstající obliba folkařů souvisí zřejmě s tupostí politiků a jejich politikařením. "Nejsme v bolševismu. To ne. Ale díky jejich chování a skutkům jsme se opět rozdělili na MY a ONI. Nemám čas na to, abych dělal nové věci, protože jedu. Hraju, lidi to opět chtějí a potřebují slyšet. Což je vlastně smutný," zamyslí se. "Ale tuhle neděli budu relaxovat v Praze," dodává. Ostatní kolegy prý moc neposlouchá, pokud se s nimi nesetká na některém z koncertů. "Naposledy mě zaujal písničkář Jiří Smrž. To je hotový muzikant se skvělými nápady. Ale hrající v blbý době," povzdechl si Hutka. Gramofonovým společnostem vládnou různí Gottové a jim podobný. Stále stejný lidi, kteří zůstali nebo naskočili do rozjetého vlaku, ale společnosti se dnes jmenují jinak. A takový člověk jako Jiří Smrž u nich potom nemá šanci," mávne rukou a ihned sám seznamuje okolí se svým vlastním novým nezávislým vydavatelským počinem. "Připravuji teď vlastní novou šestnáctidílnou edici, která se jmenuje Samopal. Ta bude mapovat nahrávky od sedmdesátých let do současnosti," ukazuje cédéčka. Každé je autorem nahráno, podepsáno, opatřeno ručně vytvořeným obalem (prý je škoda na takové věci používat počítač) a v každém obalu je malá pravěká zkamenělina zvířete přivezená z Francie. "V každém je fosilie. V každém je kus zkameněliny. Celý soubor je vlastně taková cedofilie, kterou zájemcům nabízím, kus za tři stovky." Výtvarná stránka obalu nápadně připomíná grafiku Hutkovy edice Fosil. A co si zpěvák a kytarista přeje pro letošní letní měsíce? "Aby bylo léto krásné a aby vydrželo. Chci se letos v létě podívat na stará známá místa ve Francii." A jinak? "No samozřejmě, že bych si jisté změny přál. Hodně. Ale ty přijdou. Ono už to vyhnívá. Ke změnám dojde. Ale půjde to pomalu. Až to vyhnije," uzavírá Jaroslav Hutka. Bere do ruky "futrál" s kytarou, kufr s cédéčky, gramodeskami a několika výtisky knihy Požár v bazaru a nasedá do tmavě zelené felicie (přední "espézetka" chybí) a odjíždí za dalšími posluchači. Neděle je, jak už bylo řečeno, tentokrát určena relaxaci v Praze.   Hradecké noviny, 2000-06-05, FRANTIŠEK ŠTIBOR