Květa Tošnerová Několik desítek lidí si přišlo do Vrchlického divadla v Lounech poslechnout zpěváka Jaroslava Hutku, doprovázeného kytaristou Radimem Hladíkem. První část pořadu Hutka věnoval památce katolického kněze Františka Sušila, excelentního sběratele, díky kterému se dnešním generacím dochovaly texty i nápěvy moravských lidových písní. Letos uplynulo dvě stě let od Sušilova narození. Na rozdíl od Karla Jaromíra Erbena nebyla Sušilova rozsáhlá sběratelská činnost podnes doceněna. V jeho sbírce, která vyšla v obrovské knize, jsou zaznamenány téměř dva tisíce nejrůznějších lidových písní od písní světských přes různé morytáty až po písně náboženské a filosofické. Jaroslava Hutku Sušilova sbírka oslovila zhruba před třiceti lety. Za tu dobu se mu podařilo některé z písní znovu vštípit lidem, takže svým způsobem druhotně zlidověly. Také v Lounech Hutka nad texty a jejich symbolikou svérázně filozofoval. "Zatímco biblický Adam je skutečně sveden a jablko ochutná, moravský Adam ovoce okusí ze svobodné vůle a jako svobodný člověk z ráje i odchází," uvažuje Jaroslav Hutka. Některé písně rozebral i z hlediska symbolů. Uvažoval nad koledami, které dříve než se staly doménou žadonících dítek, měly nádech erotický a oslavovaly obnovu: "Kdykoliv se v lidové písni objeví javor, vždy souvisí s mužskou plodností," přibližoval a hned dokumentoval koledou, v níž zní sloka "...a z toho javoru bude kolíbečka." Popřemýšlel i nad zbojníky. Jánošíka či Nikolu Šuhaje označil za nesmyslné postavy, protože zbojník podle něho vždycky jenom bral a spíše chudým, nežli bohatým a spustil ukrutnou píseň o zbojníkovi, který před synkem zavraždil vlastní ženu. Píseň A když bylo před kostelem, zpívalo s Hutkou už celé hlediště. O přestávce nabízel v šatně svoje cédéčka, desky, plakáty a sbírky za výhodné kapitalistické slevy. Bývalý ministr dopravy Vladimír Budinský si koupil staré gramofonové desky, protože narozdíl od řady jiných dosud gramofon používá. Hutkův kolega Radim Hladík seděl skromě v zákulisí, tiše se usmíval a krásně hrál. Jenom se zeptal, zda jsou kytary dobře slyšet. Zajímalo mne, nakolik se Hutka opakuje a do jaké míry se drží programu. Že mi přijde velmi spontánní. Vyšlo najevo, že zpěvák řadu věcí glosuje bezprostředně na jevišti. "A dvě písničky, které dneska zahrál, jsem slyšel vůbec poprvé," prozradil Radim Hladík. V druhé části zněly známé a oblíbené Hutkovy písničky, které korunovalo samostatné vystoupení Radima Hladíka. Bravurním sólem přesvědčil, že patří k nejlepším českým kytaristům. Však ho také odměnil nadšený dlouhotrvající potlesk. Hudebníci přidávali hned několikrát, vděční posluchači by je vydrželi poslouchat až do rána. Jenže ráno byla středa a do práce se muselo. Zajímalo mne, jak se Jaroslav Hutka vyrovnal s tím, že se text jeho písničky objevil v čítance. "Když jsem to zjistil, nic jsem z toho nedělal a říkal jsem si, však oni toho časem nechají. A nenechali. Asi holt nemají o kom učit," usoudil Hutka. V Lounech se mu koncertovalo dobře. Vrchlického divadlo označil za nádherné, čerstvé, udělané vstřícně, aby se lidé v hledišti i člověk na jevišti cítili fajn. "Tady člověk může dělat opravdový kumšt," liboval si. V Čechách je doma, mluví svým jazykem, má tu své děti. Nelíbí se mu však politický vývoj. "Tam vnímám velikou nezralost a nesamostatnost. Mám pocit, že nás vstup do Evropské unie zachrání, protože si neumíme vládnout," uzavírá zpěvák.     Týdeník Svobodný hlas, české noviny z České ulice, Česká 177 - 440 01 Louny