Milým předvánočním dárkem bylo setkání s Jaroslavem
Hutkou a Radimem Hladíkem při jejich Vánočním koncertu. Tito dva sympaťáci přilákali do Pošťákova klubu plno svých příznivců, ale jistě i těch, kteří si přišli poslechnout,
co vlastně ten Hutka teď zpívá… Všichni ho známe jako disidenta, který texty písní provokoval lid k zamyšlení a bývalý režim k nepříčetnosti… V první části koncertu jsme si poslechli zhudebněné Sušilovy balady. Mezi písněmi Hutka objasňoval celý příběh svým osobitým komentářem. Některé texty mnohdy
zarážely svou morbidností a krutostí, zobrazovaly ale tehdejší život i s jeho temnými stránkami včetně válek, nešťastných lásek a krutého násilí při řešení mnohých situací.
Nicméně i přes rozvoj civilizace od té doby, kdy byly texty psány, po zhlédnutí zpráv – on ten život vlastně stále krutý a morbidní je i když v trochu jiné podobě. Po přestávce, ve které jsme si mohli koupit některé z vydaných alb tohoto písničkáře (zájem byl i o klasické desky), následovala druhá část koncertu. Tady zazněly Hutkovi písničky, které všichni známe, takže se i obecenstvo rozzpívalo. Myslím, že nejen já si uvědomila,
že texty, které byly skládány a zaměřeny vlastně proti komunistickému režimu jsou stále aktuální. Neboť režim sice zmizel, ale lidé zůstali. A i tehdy se nebojovalo proti něčemu abstraktnímu, ale proti lidem, kteří ten režim
tvořili. Z celého koncertu nemohu opomenout skvělou hru Radima
Hladíka, který vlastně zůstal v pozadí ale jeho kytara byla slyšet a skvěle dokreslovala projev Jaroslava Hutky. Za pěkný večer děkujeme Občanskému sdružení Mnichovice,
které koncert pořádalo.
J. Š., Mnichovické noviny, leden 2005