Náměšť zazněla v amfiteátru poprvé po třiceti letech od svého vzniku Třicet let od svého vzniku poprvé zazněla ve čtvrtek jedna z nejznámějších písní Jaroslava Hutky, Náměšť, v místě, pro nějž ji písničkář před třemi desetiletími napsal - v amfiteátru v Náměšti na Hané. V roce 1973 se zde měl konat velký pětidenní folkový festival a čtrnáct dní před jeho začátkem jej tehdejší komunistická moc zakázala. Do té doby bezejmennou píseň, kterou složil Hutka o rok dříve jako hymnu tohoto festivalu, nazval písničkář podle místa konání zrušeného festivalu. "Tenkrát jsme měli myšlenku udělat poslední velký svobodný festival a vymysleli to nějací bratři Vychodilové, kteří bydlí tady nedaleko v Luděnicích. Když jsme to celé vymýšleli, jak by měl festival vypadat, došli jsme k tomu, že by bylo dobré mít také hymnu festivalu. Aby se nezpívalo "We shall over come", ale bylo to česky. Tak jsem řekl, že to napíšu," vzpomíná Hutka na dobu vzniku písně, která sice od té doby v Náměšti nezazněla, ale zato ji potkal osud, který není dán každé skladbě - zlidověla. Také díky tomu si na ni vzpomněl i dramaturg současného festivalu Zahrada Michal Jupp Konečný. Když byl festival před pěti lety vystrnaděn z původního místa konání ve Strážnici, vzpomněl si na Hutkovu skladbu a uvědomil si, že v Náměšti na Hané je velký a do té doby nevyužitý amfiteátr. "Když bylo zřejmé, že se Zahrada přestěhuje ze Strážnice, na areál v Náměšti jsem si vzpomněl právě díky Hutkově písničce, kterou složil v roce 1972. Letos je jí 30 let a Hutka to přijede oslavit," řekl Konečný před festivalem, na němž se Hutka se svým letitým spoluhráčem Radimem Hladíkem opravdu objevil. Píseň Náměšť, kterou zahráli jako poslední píseň svého bloku na pódiu amfiteátru, přitom do čtvrtečního večera v Náměšti nikdy nezazněla. "Ta píseň jinak oběhla, co mohla, a teď se vrací sem," podotkl s úsměvem Hutka, který je znám svou nechutí vystupovat na velkých letních festivalech. "Jupp Konečný mě už přemlouval několik let. Festivaly jsou však především v létě, kdy chci mít prázdniny a odjet s dětmi někam na dovolenou, a pak také - člověk má vždycky krátký vstup, kdy se nestačí udělat atmosféra, která je v těch písničkách. Je to vždy spíše taková show, a to mi zase tak moc nevyhovuje," míní písničkář. O úskalích velkého festivalu se mohl přesvědčit Hutka i ve čtvrtek, neboť se svým náladovým komorním folkem nastoupil na pódium po bloku skupiny Semtex, která rozdováděla diváky před pódiem svými předělávkami hitů od Michaela Jacksona či starého Banketu s Richardem Müllerem. "To je vždycky problém, než lidé zaregistrují jinou hladinu hluku, takže jim to chvíli trvá, než to pochopí, než se "přeformátují", jak se říká v počítačové terminologii," povzdechl si po koncertě Hutka, u jehož prvních písní si lidé spíše ještě sdělovali dojmy z předchozího koncertu. Až posléze se přece jen lidé více a více zaposlouchávali do starých a známých písní Jaroslava Hutky či Vladimíra Veita a závěrečnou Náměšť už zpívaly tisíce lidí v amfiteátru společně s pražským písničkářem.   Mladá fronta DNES, 2002-07-08, DUŠAN KÜTNER